Kontroverzní návrh přestavby zlínského zámku vyvolal vlnu nevole. Co na to říkáte?

Hlavním cílem občansky prospěšné společnosti Zlínský zámek je znovu vytvořit ze zámku využívaný prostor, který by sloužil lidem. Vždyť už Tomáš Baťa zámek koupil a následně nechal užívat lidmi. V současnosti nám nejde o nic jiného. Co se týká zmíněné nevole, to je diskutabilní. Velmi si ceníme např. emailů od občanů, kteří dokáží vyjádřit svůj názor, stát si za ním a mají dokonce odvahu se podepsat. Kromě negativních jsme však obdrželi i reakce velmi pozitivní. Většina z nich se k nám dostává prostřednictvím dotazníku na našich stránkách (www.zlinskyzamek.cz). Je velmi dobře, že se lidé začali znovu o zámek zajímat a že jim osud této památky není lhostejný.

Jaký myslíte, že mají dnešní studenti UTB vztah k Baťovi?

Musím se přiznat, že jsem byla sama velmi překvapená, jak velký mají zájem konkrétně moji studenti o osobnost Tomáše Bati, baťovský Zlín a využití Baťovy soustavy řízení. V tomto akademickém roce jsem prvně přednášela i studentům kombinované formy studia, většinou se jednalo o studenty, kteří již nějakou dobu působili v praxi, a zájem o předmět Systém řízení Baťa se také těšil velké oblibě. Nejvíce si však vážím toho, když dvacetiletí studenti sami přicházejí s prosbou, zda bych je někdy vzala s sebou do archivu nebo je seznámím s pamětníky. To mě utvrzuje v tom, že moje snaha uchovat odkaz T. Bati pro současnost má smysl. Rostoucí zájem dokazují také aktivity Fakulty managementu a ekonomiky, naposledy jsme se studenty uspořádali Baťovu kavárnu v rámci oslav dne Zlínského kraje, dále Baťa Camp pro budoucí studenty prvních ročníků či setkání studentu a Klubu absolventů Baťovy školy práce.

O rodinu Baťů se zajímáte. Co říkáte na nedávné rozhodnutí soudu, že potomci Jana Antonína Bati nemají nárok na dědictví. Přitom jméno J. A. Bati bylo už před sedmi lety očištěno.

Myslím si, že v tomto případě hraje velkou roli výklad práva a musím se přiznat, že v této oblasti se necítím kompetentní k hodnocení celé situace. K této situaci se snažím zachovávat nezávislý postoj, který vnímám jako historicky cenný pro komplexní pochopení fungování firmy Baťa po roce 1945 i vzájemných rodinných vztahů mezi tzv. větví Tomáše a větví Jana Antonína.

Jaké máte jako ředitelka o.p.s. Zlínský zámek nejbližší cíle a jaké jsou vize do vzdálenější budoucnosti?

V současné době se snažíme dát veřejnosti najevo, že zámek je otevřený spolupráci při organizování výstav a společenských aktivit. Každý měsíc stoupá zájem návštěvníků o výstavy v Galerii Václava Chada. Intenzivně se také připravujeme na dětský filmový festival, kdy budeme hostit část jeho programu. Za zmínku určitě stojí také aktivity v oblasti designu, akce Zlín Design Weekend 2014 byla velmi úspěšná a určitě jí budeme opakovat. Všechny tyto aktivity vedou k postupnému naplnění našeho cíle, aby se zámek vrátil lidem, tedy aby jej lidé začali aktivně využívat a užívat. Měli by zde v budoucnu nalézt obřadní síň, restauraci, klasickou kavárnu i kavárnu pro maminky s dětmi, hotel, ale také prostory pro designery, sdílenou práci a především muzeum architektury velkého Zlína. Rádi bychom tyto plány zrealizovali do roku 2022, kdy Zlín oslaví 700 let výročí od založení.

Proč jste si ke své disertační práci vybrala právě odkaz Tomáše Bati?

Osobně věřím, že Baťova soustava řízení má co nabídnout i současným podnikatelům. Vím, že v mnoha ohledech tento systém řízení nebyl doposud překonaný. Ve své práci se snažím přijít na to, jak byly nastaveny jednotlivé systémy ve firmě Baťa do roku 1945, co vedlo Tomáše Baťu k určitým krokům a jak je možné celý tento systém využít dnes.

Myslíte, že baťovský způsob vedení podniku, který zasahoval zaměstnance nejen v jejich pracovní době, ale snažil se je ovlivňovat a směrovat i v  soukromí, by se mohl bez problémů aplikovat i na dnešní dobu a dnešní  lidi?

Dnes asi není možné vzít Baťovou soustavu řízení a chtít jí aplikovat beze změny. Je možné se z ní inspirovat a vytvořit model, který by z ní vycházel. Čím více se zabývám podrobnostmi o vztahu firmy Baťa a jejich spolupracovníků (T. Baťa říkával, že nemá zaměstnance, má jen spolupracovníky, později spolupodnikatele), tím více si uvědomuji, jak byl tento systém nadčasový. Lidé a jejich problémy se příliš nemění, mění se jen okolnosti doby. Stejně jako tehdy i nyní řešíme problémy, které vznikají nedostatečnou znalostí trhu, schopnosti hospodařit s financemi, problémy s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, nezdravá životospráva apod. Stačí se podívat na brožury, které dostávali spolupracovníci firmy v roce 1927, např. desatero jak se správně stravovat, jak kvalitně trávit volný čas, nutnost umět hospodařit a povinně spořit. Každý z nás zná nejméně jednoho člověka ze svého okolí, který má problémy s exekucí, nezvládá hospodařit s financemi, pracuje nadmíru, nevěnuje pozornost zdravému životnímu stylu apod. Všechny tyto oblasti se firma Baťa snažila řešit. Někomu se to může jevit jako nadstandartní zásah do soukromí. Osobně si myslím, že mnoho ze současných lidí by bylo rádo, kdyby mohli pracovat u firmy, která by jim poskytovala takové zázemí, které poskytovala firma Baťa.

Nemyslíte, že v některých věcech byl ten Baťův přístup k člověku trochu úzkoprsý? Baťa například neměl příliš v lásce kavárny a hospody, protože jsou to místa, kde člověk jen plýtvá zbytečně energií, ponocuje a pak není v práci dost výkonný... Možná proto ve Zlíně na rozdíl třeba od Uherského Hradiště nikdy moc takových podniků nebylo. Neměl Baťa podobný vztah i ke kultuře a umění?

Myslím si, že tomu tak nebylo. Je to však můj osobní pocit z vnímání osobnosti Tomáše Bati. Pokud by byl tak úzkoprsý, zřejmě by neinvestoval tak vysoké částky do rozvoje školství, zdravotnictví a dalších oblastí. Zároveň by také nestál o pořádání oslav a kulturních akcí, kterých bylo ve Zlíně dostatek. Dále např. stavba hotelu Společenský dům – dnešní hotel Moskva, by pravděpodobně nezahrnovala kavárnu, tančírnu a kluby. V mnoha archivních dokumentech je několikrát zmíněno, že člověk nemůže během dne pouze pracovat, ale také se bavit. Zejména víkendové akce ve Zlíně byly zaměřeny tak, aby si každý obyvatel města mohl vybrat.

Jste autorkou knihy Baťovský Zlín – Mladé ženy. Můžete čtenářům stručně  přiblížit, o čem kniha pojednává?

Mladý muž a mladá žena byl dobový název pro studenty Baťovy školy práce. Mladí muži a Baťova škola práce pro mladé muže je poměrně známé téma. Mne však nejprve zajímalo, jaká byla edukace mladých žen. Během svých prvních let mezi absolventy těchto škol jsem měla možnost poznat někdejší mladé ženy. Vždy na mne působily velmi sebejistým a vzdělaným dojmem, nemohla jsem se tedy nějak sžít s informacemi, které se o Baťově škole pro mladé ženy tradovaly, např. že to byla škola pro hospodyňky a budou manželky apod. Uskutečnila jsem tedy několik rozhovorů s někdejšími mladými ženami a začala se věnovat studiu archivních dokumentů z Baťovy školy práce pro mladé ženy. Byla jsem ohromena zjištěním, jak nadčasová edukace mladých žen byla. Přednášky na téma jak efektivně zvládat asertivní chování, jaký význam v životě ženy zastává móda, proč je výhodné investovat do umění a ne do laciných dekorací. Taková témata nám dnes chybí. Chybí nám připravenost pro praktický život a propojení odborných znalostí s každodenním fungováním ve společnosti. Mladé ženy byly uznanými hospodyňkami a manželkami, ale ne proto že v ně byly vychovávány, ale protože věděly, jak efektivně zvládat každodenní život a přitom se neustále vzdělávat a rozvíjet.

Kde se vůbec ve Vás vzal ten silný zájem o Tomáše Baťu?

Není to jen zájem o osobu Tomáše Bati, ale celkově o Baťovu soustavu řízení. Nejprve jsem se zajímala o sociální a vzdělávací systém firmy Baťa, který mne velmi překvapil svou šíří. Následně jsem poznala někdejší mladé muže a mladé ženy, jejich osobní příběhy mne přímo uchvátili a mnozí z nich se následně stali mými blízkými přáteli. V neposlední řadě mne také ovlivnili podnikatelé, kteří se aktivně hlásí k odkazu Baťa a inspirují se jim. Postupným objevováním šíře Baťovy soustavy řízení a množství archivních zdrojů, se ve mně zrodil obdiv k tak širokému systému, který byl vybudován v poměrně krátké době. Tomáš Baťa je pro mě fascinující osobností, nestavím si jej však na piedestal dokonalosti. Byl bezpochyby významný člověk, který však měl také právo na chyby a omyly. Snažím se k jeho osobnosti přistupovat nezaujatě a podat o něm možná další, ne úplně známá svědectví, které ukrývají archivní zdroje a paměti.