Autem to bývá nahoru na Kohútku někdy docela dobrodružné, proč se ale stresovat, ideální je z údolí využít čtyřsedačkovou lanovku, běžky převezeme úplně snadno. Začínáme u vyhlášené horské chaty a zamíříme směrem SK, což není světová strana, ale Slovensko, tady se obě země na široké hranici stýkají.

První kroky míří do kopce směr horský hotel Portáš, vystačí si běžkaři ale bez problémů i souputníci, kteří jdou jen pěkně po svých. Na Portáši nebude od věci malé občerstvení, další totiž bude zase tady až cestou zpět.

Připadl nový sníh a to je ideální, ve stopě to jde jako po másle, navíc se na řadě míst objevují krásné průhledy na pořád ještě zasněžené okolní hory.

Asi po pěti kilometrech jsme na malém Javorníku, pro přesnost, to jsme ve výšce 1 019 metrů nad mořem. Zatímco dosud jsme pořád šli souběžně s česko-slovenskou hranicí, dál už zamíříme do "ciziny".

Projíždíme či procházíme krásnými partiemi společného pohoří, do soukromého zeměpisného deníčku píšeme sedlo Bukovina a pak i vrchol Ztracenec.

Potom sjedeme do dalšího sedla, má název Gežov a nakonec zase pěkně nahoru. Uf, ale už jsme tady, Velký Javorník, 1072 nadmořských metrů, typický slovenský dvojkříž. A pohledy na všechny strany, záleží jen a jen na počasí.

Odpočineme a zvolna míříme zpět, na Portáši či Kohútce se na nás už těší. Pořádně nám vyhládlo a "vyžízlo".