Ne že by soudci neměli dost práce v nové budově ve Zlíně - Loukách, ale řada z nich uvolní svá místa a ráda se vrátí tam, kde svoji praxi začínala.

"Víte, je v tom asi kus nostalgie, ale když si představím, že půjdu zase tam, kde jsem dal svůj první trest doživotí, je to jako pohlazení po duši," vypráví s jiskrou v oku JUDr. Milomil Krutý a vzpomíná na časy, kdy ještě s darebáky nemuseli mít soudci slitování. "Stačila dobrá obžaloba, soudruzi z VB při výslechu zabrali, přiznání bylo na světě a nějaké odvolání, to jsme neřešili," vybavuje si Krutý.

Zajímavé je, že město coby majitel budovy nebude provádět žádné úpravy. "Proč by, když se tam starší soudci vrátí, měli by najít vše ve stavu, v jakém odtamtud před lety odcházeli, to že nepoteče voda by snad vadit nemělo, nikdo se tam přeci nezpotí a před budovou máme připraveny mobilní toalety," upřesňuje některé podmínky mluvčí zlínského magistrátu Karel Pilný.

Město navíc vyřešilo dlouholetý spor, co bude s budovou soudu.

Senáty vedené staršími soudci nad šedesát let se navíc budou vracet ke kauzám, které zůstaly nedořešeny. "Ano, bude to tak, obnovíme některé případy, které vyšuměly do ztracena. Jako kuriozitu mohu uvést případ, kdy v roce 1961 ukradl mladík nákladní vůz naplněný tehdy oblíbenými šuměnkami.  Hodnota deset tisíc korun. Trest ale nedostal, patnáct let mu bylo až za dva dny po činu. Teď mu bude sedmdesát a může se těšit, jak si to spolu pěkně rozdáme, šuměnky už nevyšumí, i když ve skutečnosti už jistě vyšuměly," vrací se k jedinečnému případu z historie české justice JUDr. Tikal, kterému je 89 let, ale rád se teď do taláru vrátí.

V třetí a čtvrté etáži soudu bude navíc Muzeum soudnictví a jeho rarit. Mimo jiné tu najdou návštěvníci ukázky hrdelního práva, anebo fotografie z počátku 20. století, kdy soudci mohli podle tehdejšího práva trestat rákoskou recidivisty přímo v soudní síni.

O autorovi

Jana Pravdová

Mystifikátorka tělem i duší, které není žádná pravda svatá.