Končí ikona klubu Petr Čajánek. Možná jsem tak měl učinit už loni, může si v duchu říkat zlínský kapitán. Ale jak ho znám, tohle ho netrápí. Teď bude zajímavé sledovat, jak spojí a zda vůbec svoji další dráhu životem (v létě mu bude 40) se zlínským klubem, kde ho hokej naučili a odkud vyrazil sbírat úspěchy do světa i do reprezentace. Dejme mu chvíli času, i když si myslím, že on sám už ví...

Ale nemůžu si pomoci, Čajánkův odchod může být pro zlínský klub zlomový, řada hráčů samozřejmě vnímá svůj pokročilý hokejový věk. Ne, klub se v žádném případě nezřekne služeb kohokoliv, kdo mu má třeba se čtyřmi křížky na zádech co dát, ale je to na hráčích, aby odhadli, zda není čas skončit právě teď se svým dlouholetým parťákem a věkovým vrstevníkem.

Zlínský hokej ale stojí na pevných základech, mladí musejí přidat, aby jednou dosáhli takových výsledků jako právě odcházející žijící legenda. Ale Čajánek byl prostě jen jeden. Úžasný hokejista se vším všudy, ovšem žádný anděl, jenom výjimečný hokejista. Srdcař, jakých moc není.

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.