Přiznám se, že mám mistrovství možná úplně nejraději teď, tedy v jeho rané fázi. Mužstva postupně odhalují trumfy, pro nikoho není nic ztraceno. Je to jako v máji. Prostě čas velkých nadějí.
Zatím více než výkony a výsledky našeho týmu těší obrovský divácký zájem, jaký rozdíl třeba ve srovnání s šampionátem před třemi lety ve Skandinávii.
Co se rozjezdu Čechů týče, nic moc. Zvláště poslední duel s Kanadou naznačil, že nepatříme zrovna k horkým favoritům na medaile. Čímž nechci sýčkovat, musíme se ale zlepšit. Naší silnou zbraní bývali brankáři i hra zadních řad. Tohle tedy neplatí ani náhodou. Zvláště Kanaďané nám dali najevo, kdo je na ledě pánem. Přitom platí, že naši nehráli nijak špatně. Jen v rozhodujících chvílích byl prostě soupeř svým uměním výše.
Jak říkám, jsme v podstatě na začátku, ale leccos už utkání naznačila. Nechci se rouhat, ale myslím, že přes výhodu domácího prostředí visí medaile pro velmi dobře hrajícího Jágra a "jeho děti" převysoko. Dosáhneme až tam?
Každopádně platí, že jde o parádní hokejový svátek, tak si to se vším všudy užívejme.
O autorovi
Hubert Leč
Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.
Komentáře