Hokej made in Czech Republic rovná se Jágr. Alespoň v těchto dnech a po duelu s výbornými Finy, které Jágr a spol nakonec doslova udolali, to platí bezezbytku. Podobné zbožšťování by v jiném případě asi bylo na škodu, ale v cause JJ a jeho jako vždy "poslední světový šampionát" to působí daleko víc jako pozitivum.
Jágr je ve třiačtyřiceti něco jako součást národního bohatství, klenot i symbol. Tohle se asi ještě našemu žádnému sportovci nestalo. Snad výjma Věry Čáslavské v pohnutém roce 1968.
O Jágrovi dnes mluví každý, lidé se s ním ztotožňují. Což samozřejmě v této momentální intenzitě odezní, ale věčná ozvěna zůstane. Vsadím boty i ponožky. Kdyby dnes Jágr prohlásil, že jde darovat kostní dřeň, ať ho lidé následují, v pondělí by transfuzky musely přistavovat...
Teď čekají na český Jágrtým naprosto dokonalí Kanaďané, se soupeři si hrají jako netopýři s komáry, jenže co se stane v sobotu odpoledne v pražské O2 Aréně, to ví jen hokejový Pánbůh. Nebo Jaromír Jágr...
O autorovi
Hubert Leč
Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.
Komentáře