Co vás k posilování přivedlo?

Vždycky jsem byl takový silový typ, ale původně jsem dělal fotbal. Jenomže jsem kdysi ve Zlíně viděl jednoho namakaného postaršího pána v košili a to se mi tak líbilo, že jsem si řekl, že chci jednou být takový jako on. A tak to dělám celý život. Činky mi učarovaly, oslnily mě a zblbly.

Co vás u toho drží takovou dobu?

Pro mě je to stejná záležitost, jako když někdo chodí do hospody. Je to pro mě doslova jako droga, nemůžu bez toho být. Mám to prostě v krvi.

Jak často cvičíte?

Když se chytám na závody, chodím čtyřikrát za týden. Jinak cvičím třikrát týdně a celých 40 let chodím na TJ Slovácká Slavia v Uherském Hradišti.

Dodržujete nějaký režim ve stravování?

Strava se musí dodržovat celoživotně, takže v mém jídelníčku chybí například bůček. Nedávám si ho nikdy a neměl jsem ho v puse tak třicet let. Ani nevím, jak chutná. Nepiju ani alkohol, neodpírám si ho úplně, ale dám si ho výjimečně a střídmě. Jsou to všechno kalorie navíc a nedělá mi to ani dobře. S cvičením to nejde dohromady. Je také nutné jíst kvalitní potraviny.

Co je na cvičení nejtěžší?

Není vždy lehké ho skloubit s prací, ale je potřeba si udělat čas. Nemám rád, když někdo říká, že čas nemá. Když si člověk najde čas na spánek nebo jídlo, musí si ho umět najít i na cvičení. Nemám čas, to pro mě neexistuje. Buď to člověk chce a jde si za tím, nebo nechce. Ne každý si také zvládá odpírat různé věci jako například sladké. A samozřejmě je to nejtěžší před závody, kdy se odbourávají tuky. Naposledy jsem z 92 kilo 19 zhubl a měl jsem o 20 centimetrů méně. Když člověku chybí tuky, lehce vybouchne a je to zbytečné.

Měl jste někdy chuť skončit?

Nikdy. I když mě třeba někdy na závodech zařezali rozhodčí, i když mě jiní chválili, zanadával jsem si, ale nikdo mě nezlomí. Dám si chvíli pauzu a jdu zpátky. Nemůžu bez toho být. Posilovna je jako moje rodina.

Je těžší cvičit v pokročilejším věku, než když je člověk mladý?

Když se mě lidé ptají, jestli mě bolí klouby, odpovídám jim, že bolí. Pokud člověk 40 let dře a nebojí se těžkých vah, tělo to pociťuje. Když je tělo mladší, může si víc dovolit a víc vydrží. Když jsem ale starší, už vím, jak mám co dělat a jak je co správné. Dneska mladí nezvednou, co zvednu já, protože mají špatné metody, neumějí pořádně dýchat a špatným cvičením si kazí těla. Taky chtějí vše hned, zaměřují se jen na určité partie a to není dobře.

Jak vás v kulturistice podporuje rodina?

Hodně. Bez toho to nejde. Moje žena ví, co mi má uvařit, a všichni tři moji synové cvičí. A s tím souvisí i strava. Projí se u nás hodně peněz, ale nikdo u nás není tlustý. Jíme kvalitně a jsme v pohodě. A když si mě manželka brala, věděla, že nebudu chodit do hospody, ale do posilovny.

Co jiného kromě kulturistiky děláte?

Dělám servis pro gastro zařízení a vrátil jsem se k motocyklům. Pořídil jsem si choppera, tak na něm jezdím.

Jakou dáte radu lidem, kteří chtějí něco udělat se svou postavou?

Všechno je to o omezování. Kdo se dokáže omezit, pak to půjde. Je to fakt o vůli a ne o tom mít plnou pusu keců, ale nic neudělat. Základ je dobře se stravovat a cvičit. Je potřeba mít odhodlání a snahu a být do toho zažraný. Já jen vidím činku, už jsem zpocený. U každého jde postava spravit, ale je potřeba dodržovat kulturu stravování a cvičení.