Co je na výstavě všechno k vidění a za kolik se na ni zájemce dostane?

K vidění je 1100 panenek. Z toho je 200 rebornovaných, které jsem dělala já sama. Dále je tam 70 kočárků, například i z roku 1876, nebo anglické kočáry Silve Cross, 500 medvědů, kolébky, postýlky, oblečení a vše, co k panenkám patří. Některé jsou velké jen pár centimetrů a malá mořská víla má kolem 160 centimetrů. Pro dospělé je vstupné 79 korun, pro děti 49 korun.

Jaké postavy se mezi panenkami nacházejí?

Panenky jsou vinilové, porcelánové, ale i barbíny, které představují různé osobnosti. Je tam Rose z Titanicu, William a Kate, zpěvačka Cher, ale také tři panenky princezny Diany, nebo jen dědeček s babičkou. Tuto dvojici mám dvakrát, jednou představují anděly, kteří drží malé miminko. Mám ale i Pipi dlouhou punčochu a nově jsem vytvořila třeba Kleopatru.

Jak dlouho už panenky sbíráte?

Už 22 let. První s porcelánovou hlavčkou koupila moje maminka mojí dceři Nikol. Mě to úplně pohltilo a od té doby je sbírám. Poslední tři roky rebornuju a tvořím realistické panenky. Dostala jsem za ně několik ocenění.

Jak dlouho trvá výroba jedné z nich?

Dá se říct, že zhruba týden. Když píchám vlásky nebo když maluju, může to být i míň. Maluju vypalovacími barvami v troubě. Vyvrtám nosní dírky, poté namaluju obočí, dám závěrečný lak a píchám vlásky a řasy.

Jsou panenky i k prodeji?

Prodala jsem jich tak pět, ale to jedině na objednávku a velmi málo. Jsem hlavně sběratelka. Ale dvě jsem vydražila pro postižené holčičky. Jedna se vydražila za 17200 a Emička pak dostala 20000 korun, druhá se vydražila za 18000 korun a Lucinka dostala 25000 korun.

Co dalšího s panenkami děláte?

Jezdíme například po domovech seniorů, po onkologiích a podobných zařízeních. Nabereme kolem 25 panenek v podobě miminek a jedeme za klienty nebo nemocnými. Panenky jim dáme do rukou a sledujeme, jak jim dělají radost. Jednou se nám stalo, že začala reagovat i babička po mozkové příhodě. Tito lidé jsou z toho úplně nadšení.

Mluvila jste o výstavách, kde všude jste vystavovala?

Výstavu jsem měla v Nedakonicích, kde bylo za dva a půl dne 2500 lidí. Následovala výstava v Uherském Ostrohu, na kterou lidé moc vzpomínají. Tam přišlo kolem 11000 návštěvníků. Potom byly panenky ve Zlíně, kde je vidělo 12000 příchozích. Nyní vystavuju na Velehradě. Lidem se to moc líbí. Píšou mi do knihy, že vešli jako do jiného světa, že je to pohladilo na duši a budou z toho čerpat hodně dlouho.

Fotogalerie