Jak jste se ke kormidlování dostal, kolik Vám bylo let?

Náhodou, ale asi mi to bylo určeno. Vzhledem k tomu, že jsem už za kormidlem zhruba 50 let, začal jsem dost pozdě. Nějak ve třiceti letech. Na rozdíl od klasických plavců, kteří ze základky šli do děčínského učiliště a pak na plavbu, já jsem zvolil strojařinu. Po škole jsem seděl u rýsovacího prkna. To ale neodpovídalo mé nátuře, a tak jsem po čase nastoupil jako technik u Státní plavební správy v Přerově. Zde jsem také po několika sezonách praxe na Vranovské přehradě získal první kapitánský patent a stal jsem se kapitánem místní plavby.

Co všechno jste v této oblasti zvládl, kam jste se všude na lodi podíval?

Míst, která jsem s lodí objel, byla velká spousta. Hlavně v České republice. Mám ale za sebou i klasické vodní cesty po vodních kanálech v Německu, Holandsku, Belgii a Francii i po řekách Rýn, Seina a Marna.

Co Vás na kormidlování nejvíc baví?

Jistá samostatnost v rozhodování. Rozhodujete se sám, ať už dobře nebo špatně, a taky sám nesete zodpovědnost za svá rozhodnutí.

Na co nejraději vzpomínáte? Máte například nějaký mimořádný zážitek?

Tak asi to byla Paříž. U plavby se převážně přes den pluje, někdy i 12 hodin denně. Teprve večer a v noci se můžete podívat do města nebo tam, kde kotvíte. V Paříži jsme vyšetřili několik dnů, a tak jsme mohli vidět město ve dne i v noci. Navštívili jsme všechna známá místa a samozřejmě jako plavci jsme si na Seině prohlédli zakotvená plavidla. Na jedné z lodí seděl mladší lodník s brejličkama, a abychom na sebe jen tak necivěli, řekl jsem mu česky: "Ty frantíku, ani nevíš jak se tady máš." Načež se na mě podíval a řekl: "Ty jsi od nás?". To mě tehdy docela zaskočilo, ale potvrdilo se úsloví, že svět je malý.

Video

Dostal jste se někdy do nebezpečné situace?

Za 50 let bylo takových situací hodně. Naštěstí nikdy nedošlo k vážnému úrazu lidí ani posádky nebo k větší škodě na plavidle. V Kolíně mi najel těžký autojeřáb na ponton tak špatně, že už byla polovina pontonu pod vodou, a kdyby na můj pokyn včas necouvnul, tak zakotvil autojeřáb v Labi. Z toho vyplývá, že nejen profese, ale i trochu štěstí je potřeba.

Jste legendou na Baťově kanále. Přesto, pokazil jste někdy něco?

Pokazil jsem spoustu věcí. Když se něco začíná, dělají se chyby. Z těch chyb pak vznikají zkušenosti. Když začala jezdit první osobní loď Danaj, neměli jsme kvalifikovanou posádku ani kvalitní výstroj. A všichni jsme se něco učili. Ještě k té legendě. Legendou se stáváte pro své chyby. Co uděláte dobře, všichni považují za samozřejmost.

Jak se na Vaše povolání dívala rodina? A máte třeba v rodině nějaké následovníky?

Dcera i vnuci se od malička okolo lodí pohybovali a mají spoustu zážitků, na které rádi vzpomínají. Mimo velkou plavbu jsme spolu sjížděli řeky na kánoích. Dcera ještě dnes vzpomíná, kdy poprvé pila rum nebo na zážitek, kdy jsme se na horní Moravě kvůli spadlému stromu obrátili a namočili všechno. Můj vnuk má kapitána třetí třídy a na Baťáku malou kajutovou lodičku.

Je potřeba se na kormidlování fyzicky nebo psychicky připravovat?

Spíš psychicky. Tu fyzičku získáte, když budete kormidlovat 12 hodin denně.

Přepravoval jste někdy někoho výjimečného?

Každý rok, včetně letošního, přepravuji velké soulodí pontonů pro odpalování ohňostrojů na brněnské přehradě. V Kolíně přepravy domíchávačů, autojeřábů a jiných stavebních strojů na Kmochův ostrov. Ale největší přeprava s tlačným remorkerem byla přeprava celého hotového mostu na Veveří po brněnské přehradě.

Máte ponětí, kolik kilometrů jste už za svou kariéru najezdil?

To opravdu nemám. S potížemi jsem dával dohromady počet lodí, se kterými jsem jezdil.