Kdy jste se s Adolfem Bornem poznal a jak to ovlivnilo Vaši tvorbu?

Seznámili jsme se na začátku devadesátých let na vernisáži jeho výstavy, která se konala ve Zlíně. Spolupráce s Bornem si vážím z několika důvodů. Jeho výtvarný projev, rukopis, stylizace je výjimečná a mimořádně dobře se mi vše daří knihařskými technikami realizovat na vazbě. S Bornem souvisí i jedno z mých ocenění. Za Bornovu knihu zvířat, na jejímž knihařském zpracování se podílel i sám autor, mi v roce 1998 na hlavní soutěžní přehlídce českých knihařů Trienále porota udělila 1. cenu v kategorii zvláštních knižních forem.

Oceněná vazba knihy Bornův život zvířat patří mezi Vaše největší vazby, navíc má netradiční tvar ryby. Jak tento nápad vznikl?

Když jsem se seznámil s Adolfem Bornem, zrovna jsem pro jednoho člověka vytvářel celokoženou vazbu na bibliografii Bornův život zvířat. Nabídl jsem tehdy majiteli knihy, že bych nejraději vše realizoval ve formě knižního objektu, ale má myšlenka byla odmítnuta s tím, že mám vytvořit knižní vazbu, která nebude nijak vybočovat se standardu ostatních titulů, které jsem tehdy pro dotyčného zájemce tvořil. Jenže myšlenka na knižní objekt mne neopustila, a proto jsem se snažil pro sebe sehnat další výtisk. Díky obrovské náhodě se mi to podařilo. Pak jsem oslovil pana Borna a za nějaký čas vznikla kresba – výtvarný návrh, po kterém jsem dlouho toužil. Jelikož měl pan Born volnou ruku a kazetu ve tvaru ryby navrhl tak, jak navrhl, musel jsem se vypořádat se všemi konstrukčními problémy při zachování proporcí a navrženého vzhledu.

Jaké materiály na vazby používáte?

Pracuji s nejkvalitnějšími kůžemi a pergameny. Většinou je před použitím mořím nebo patinuji. Knihy oblékám do vepřovic, kozinek ale třeba i do rejnočí nebo krokodýlí kůže. Jednu knihu Miloše Doležala pak zdobí také kamínky, které jsem nasbíral v parku u zámku ve Versailles.

Máte představu, kolik vazeb jste dosud vytvořil?

Přesné číslo zatím nevím, i když si pečlivě archivuji a fotím veškeré vazby a artefakty, které v mém ateliéru vznikly. Aktuálně jsem se v soupisu vazeb dostal k číslu 375 položek, kromě toho nepočítám nejrůznější kazetky, pouzdra, šperkovnice a ostatní doplňky na sbírkové předměty. V soupisu nejsou zahrnuty restaurátorské zakázky, které eviduji zvlášť – mám za sebou přibližně necelou padesátku restaurovaných vazeb, několik nejstarších bylo ze 16. století, většina ostatních pocházela ze 17. a 18. století.

Jakou vazbu považujete za nejvzácnější?

To je těžká otázka, co považovat za nejvzácnější. Pro mne je velice vzácný volný čas. Bývaly doby, kdy vždy 1. ledna, nezatížen resty z předešlého roku, jsem udržoval takovou tradici, že jsem si pro radost začal vázat pro sebe nějakou knížku a tím zahájil novou sezonu. Bohužel už hodně dlouho na nic takového není čas. Tudíž pro mne jsou nejvzácnější vazby, které jsem si dělal pro sebe. Ať už oba objekty vzniklé ve spolupráci s Adolfem Bornem, tak má jedna z nejmilejších a nejoblíbenějších vazeb – R. L. Stevenson – Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda, na které jsem se pořádně vyřádil.

Studia jste absolvoval v Brně, měl jste tam i práci. Přesto jste nakonec zakotvil zpět ve Zlíně. Co Vás k tomu vedlo?

Ve Zlíně jsem prožil celé své dětství. Mám zde hodně hluboko zapuštěny své kořeny a neumím si představit, že bych žil někde jinde. Studovat jsem začal na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti. Pak se ale rodiče přestěhovali kvůli práci do Brna a po dlouhých úvahách jsem nakonec ve studiích pokračoval v Brně. Byla to má nejkrásnější studentská léta. Po vojně jsem se vrátil do Zlína, protože jsem zde měl zajištěnou práci ve Filmových ateliérech a měl jsem zde i svůj byt na sídlišti. Nakonec jsme přestavěli rodinný domek. Je přebudován k obrazu mému a mám zde ideální prostředí i podmínky k tvůrčí práci i životu. Tím je dáno, že městu Zlínu zůstanu věrný...

Fotogalerie