Druhý díl putování s plavkami začíná v "zimních lázních", jak se po léta říká areálu krytých i otevřených bazénů kousíček od centra Zlína. Dorazíme sem snadno. Pěšky i na kole, jak si kdo přeje. 

Čeká nás třeba krytá padesátka, můžeme samozřejmě ven, sluníčko je ale v takové ráži, že zřejmě nepohrdneme spíše plaváním pod střechou.

Z centra města s vyždímaným plaveckým náčiním míříme přes kdysi obuvnický areál směr Prštné. Tato čtvrť sousedí s další lokalitou, kde trochu ukryto před méně obeznámenými vodomilci, skýtá rozkoše jiné koupaliště. Toto, v Loukách, má všechny parametry vesnického koupání, voda ale čistá, trávou porostlé břehy obsazeny naháči do posledního místečka, ceny rozumné, jak to má na vesnici být.

Louky sousedí s Malenovicemi, ale koupaliště s koupalištěm až tak ne, to malenovické - kdysi slavná Riviera - je na druhém konci nejlidnatější zlínské čtvrti. Tady už ale nějaký ten pátek vodu nenajdete. Osvěžíme si alespoň paměť. Možná to spíš podnítí k zamyšlení, kdo za to může. Stav areálu je příšerný.

Malenovické koupaliště je mementem, kam až vede touha po mamonu a třeba by někdy stálo za to, připomenout si, jak to za předešlých vládních městských garnitur s kdysi hezkým areálem vlastně bylo.

Plavky nám tedy uschnou a my turisté s velkým zadostiučiněním bereme fakt, že na rozdíl od ostudného koupaliště mají v Malenovicích moc hezký hrad. Je čas tam nahlédnout.