"A proč se divíte, houbaři jsou obyčejní břídilové, čekají na déšť, jako by to byla nějaká povinnost nebo co," durdí se většinou klidný muž středního věku. Když zlobí příroda, nastupuje jeho nevšední nápaditost a pracovitost.

"Už jste viděli zahrádku, která by bez zalévání přežila letošní sucho? Už jste viděli ženu, která, když o ní nepečujete, zachovává lásku a dává vám modré z nebe," ptá se řečnicky Johaník zvaný též Král Pravák.

Od 15. května až dodnes ho známí viděli kterak každý den vždy v pět ráno, pak ve tři odpoledne a variabilně ještě navečer i v noci za svitu měsíce, kdy mimo jiné skládá lyrické verše ženám, zalévá v chřibských lesích konvičkou neúnavně podhoubí především v lesích u Salaše, ale také v Kunovickém lese.

"Komu se nelení, tomu se zelení" platí i v tomto případě.

"Včera jsme měli na večeři bedly v trojobalu, dnes máme houbovou omáčku z pravých hřibů, na snídani si dám syrovinky na cibulce, pak praženici z kozáků, budu mrazit i sušit," dráždí guru ostatní houbaře, kterým tak zbývá listovat v houbařských příručkách a vzpomínat na úspěchy let minulých.

"Jestli si někdo myslí, že letošní rok ještě bude vláhový, tak je pěkně bláhový," vysmívá se guru houbařským peciválům, když si znovu domlouvá sraz u studánky s mladou dívkou v osm večer. "Vzájemně si vypomáháme, ona mi pomáhá zalévat a já ji zase zalévám štěstím," zabíhá ultrahoubař do zajímavých podrobností.

Každopádně si v letošním roce na uherskohradišťksé fakultě zlínské univerzity hodlá otevřít mykologický seminář a Ústav houbařských věd, který logicky sám povede. "Převést praxi do teorie nemůže být problém," usmívá se Král Pravák.

O autorovi

Jana Pravdová

Mystifikátorka tělem i duší, které není žádná pravda svatá.