Snad největší klasikou, kde se to jenom hemží turisty doslova z celého světa, je procházka samotným centrem. Můžeme ji začít na místě relativně klidném, na náměstí Míru, odkud zvolna scházíme kolem Vinohradského divadla směrem k Muzeu a na Václavské náměstí.

Svatý Václav na svém místě na koni, jinak jedno z největších evropských náměstí plné turistů, luxusních obchodů lákajících ovšem na výrazné slevy oblečení všech renomovaných značek. Ve spodní části na Můstku babylon jazyků, turisté opravdu odevšad, Korejci se mísí se Španěly, ruštinu střídá němčina i holandština.

Pár úzkých uliček a jsme na Staroměstském náměstí. Tady samozřejmě zácpa pod orlojem zdejší radnice, apoštolové pěkně vypochodují, smrtka je doprovodí, turisté si mohou hlavy ukroutit. Až jim tu půlminutovou radost odpíská nemilosrdný kohout.

My pokračujeme Karlovou ulicí na další světovou atrakci Karlův most. Cestou se usmějeme na černochy lákající na výborné pražské pivo. I na kulturní zážitky.

Na mostě spousta pouličních umělců, zase stovky a tisíce obdivovatelů krásy našeho skvostu. Dole na Vltavě parníky, lodě menší i větší.

A vzhůru na Malou Stranu, Nerudovou ulicí až na majestátný Pražský hrad. Svatovítský chrám je tak monumentální, až se zastaví srdce, koncert Hudby Hradní stráže je pohlazením po duší i pro mírně pobolívající kotníky a lýtkové svalstvo.

Jenže to není všechno. Z Hradčan jdeme na Letnou, potom tamním parkem až k dalšímu úchvatnému výhledu na Prahu. Pak prudký sešup dolů, přes most k Právnické fakultě, honosnou Pařížskou ulicí znovu na Staroměstské náměstí.

A dost, rozetnou další choutky unavené nohy. Ale byla, je a bude to ryzí krása.