Proč jste se rozhodl přihlásit na místo ředitele Slováckého divadla?

Mám rád divadlo a logicky i místa, kde se mu daří. A na Slovácku se divadlu i kultuře vede znamenitě. Je to požehnaný kraj, krásný a překypující životem, žijí tu krásní lidé. Vyhovuje mi také dlouhodobě zaběhnutý model řízení divadla, v jehož čele stojí umělecký řeidtel. Neuměl bych být jenom manažerem nebo jenom režisérem, případně uměleckým šéfem.

Funkci přebíráte po zkušeném řediteli Igorovi Stránském. Co zažíváte nyní, pár týdnů po nástupu?

Prožívám velmi překotné a náročné období, ale cítím, že na to nejsem sám. Popohání mě spolupráce a vstřícnost kolegů, cítím i podporu z radnice a od divácké veřejnosti, a navíc tuším v dobrém slova smyslu v zádech emeritního ředitele Igora Stránského. Mám se kam obrátit pro radu v případě nouze. To mě posiluje.

Nedávno jste řešil těžkou situaci, jak nahradit zrušený muzikál Chicago. Co jste nakonec vymyslel?

Sám jsem nevymyslel nic, ale vymysleli jsme to společně s uměleckým a marketingovým vedením. Přes všechna úskalí jsme se rozhodli za každou cenu nasadit hudební titul, po kterých naši diváci dlouhodobě volají a mají ve Slováckém divadle dlouholetou tradici. Uvedeme slavný britský muzikál Pokrevní bratři v režii Radka Balaše, specialisty a mistra českého muzikálu. Jako perličku nabídneme divákům v hlavní ženské roli vynikající Yvettu Blanarovičovou, která mimo Prahu hostuje velmi zřídka. Naši diváci však budou mít to štěstí vidět ji.

V čem vidíte silné stránky divadla a v čem navážete na bývalého ředitele Stránského?

Silnými stránkami je soubor, divácká základna, vynikající pověst a skladba repertoáru pro všechny. V tom všem také hodlám navázat na Igora Stránského.

Co byste chtěl naopak změnit?

Chtěl bych se zaměřit na zlepšení provozních podmínek. Týká se to budovy, zázemí pro účinkující i diváky, sklady, informační technologie, vybavení, modernizace jevištních technologií. S novou manažerkou Jitkou Honsovou se zaměříme i na rozšíření fundraisingového portfolia a efektivitu využití peněz. Pravděpodobně nás nemine i modernizace vizuálu, který považuji za nesmírně důležitou součást institucionální identity.

Jste zároveň i režisér. Jaké vaše inscenace mohou diváci aktuálně vidět v repertoáru divadla?

Momentálně jsou to dvě inscenace, a to bláznivá komedie Sám na dva šéfy, kde hraje hlavní roli vynikající David Vaculík. Druhou je komorní polodokumentární drama Autista – moje zatracené nervy, kterou přímo pro Slovácké divadlo napsala talentovaná mladá autorka Alžběta Michalová.

Co divadlo čeká v nejbližší době?

Dvě zásadní události. Jednak jsou to oslavy 70. výročí založení Slováckého divadla, které vyvrcholí 10. října galavečerem s názvem Vše nejlepší. A také právě spouštíme kampaň na předplatné na rok 2016. Úspěšnost je pro nás klíčová. Nesmírně se těšíme na obojí.

Budete stejně jako ředitel Stránský divadelním bláznem, který je pro každou legraci?

Igor Stránský je radostný a temperamentní člověk, velmi vtipný, šarmantní a srdečný. Já jsem sice pro každou legraci, ale moc to na mně není vidět. Přece jen je ve mně asi cosi úřednického a jaksi zamračeného. Postrádám jeho grácii a nenucenost, společnost bavit neumím. Rád se ale nechám vést mými kolegy a budu doufat, že se brzy tím komediantem v nejlepším slova smyslu stanu.

Jste na Slovácké divadlo pyšný?

Zatím na tomto divadle nemám žádné zásluhy, ale jsem zcela nepokrytě a nekriticky pyšný na to, že jsem se mohl stát jeho součástí, protože Slovácké divadlo je krásné.