Co se za dva a půl roku pod Vaším vedením v nemocnici změnilo?

Myslím si, že se nám podařilo úspěšně navázat na pozitivní hospodaření nemocnice v minulosti, což je velmi důležité. Další obrovskou změnou bylo dokončení výstavby centrálního objektu a přestěhování všech chirurgických oborů. V současné době pokračujeme v plánu rozvoje nemocnice, připravujeme projektovou dokumentaci na další etapu výstavby, konkrétně interní pavilon. Určitě se nám daří neustále zkvalitňovat poskytovanou péči, a to nejen medicínskou, ale i hotelové služby jako je strava, vybavení pokojů a podobně. Další věc je, že jsme nově zavedli moderní personalistiku a vytvořili personální strategii, která tady dříve chyběla. Předpokládáme totiž, že v budoucnu bude jedním z velkých problémů dostatek erudovaného personálu. Jsem rád, že nás veřejnost vnímá jako celek čím dál lépe. Za to patří velký dík veškerým zaměstnancům nemocnice.

Co považujete za nejvýznamnější změnu?

Z toho, co už jsem zmínil, je těžké něco vypíchnout jako nejvýznamnější. Ale to, že se mění nahlížení veřejnosti v regionu na Uherskohradišťskou nemocnici, že je vnímána daleko pozitivněji, daří se jí získávat důvěru pacientů a buduje si čím dál lepší jméno, je výsledkem všech změn, o kterých jsem mluvil. Teď jen nesmíme polevit. Nemůžeme začít stagnovat, musíme na sobě pořád pracovat – především v medicíně, ale také jinde.

Co jste ještě nestihl udělat, i když jste to plánoval?

Stále se mi úplně nepovedlo přesvědčit všechny své spolupracovníky a zaměstnance, že každý z nich je součástí nemocnice, že bychom se měli snažit vystupovat jako jeden celek, táhnout za jeden provaz. Ale plánů je pořád dost, takže jich ještě hodně stihneme uskutečnit.

Jaké jste měl představy, když jste do ředitelování šel?

Šel jsem do toho s obavami, jestli vše zvládnu a jak. Obavy se naštěstí postupně rozplynuly díky kolektivu lidí, které mám kolem sebe – snažíme se, aby věci fungovaly tak, jak mají. Naopak problém vidím v tom, že bychom rádi uskutečnili ještě mnohem více, než děláme, ale narážíme na lidské možnosti již tak přetíženého personálu. Už teď někteří pracují na 200 procent.

Jak se liší představy od reality, co Vás překvapilo?

Moje představy byly, že za kratší dobu toho stihneme více. Jenže to jsem jasně nevěděl, že některé procesy potřebují čas a musí se připravovat delší dobu. Překvapila mě také nechuť části lidí měnit zaběhnuté stereotypy a přiznat si, že tu práci můžeme dělat jinak, lépe a moderněji.

Jak vypadá takový den ředitele nemocnice?

Každý můj den je jiný. Kdybych to měl nějak zobecnit, tak před sedmou přicházím do nemocnice a poté se rozjede kolotoč porad, schůzek, řešení problémů, praktických věcí, rozvoje nemocnice, shánění erudovaných lidí… Samozřejmě chodím na oddělení, vedu primářské porady, s kolegy řešíme pojišťovny, nové stavby v nemocnici a spoustu dalších věcí. Obvykle končím mezi pátou a šestou hodinou.

Nechybí Vám "doktořina" jako taková?

Určitě chybí, ale protože stále ordinuji v ORL ambulanci, neztrácím s medicínou kontakt. Je to však jen na jedno odpoledne v týdnu, víc bych ve funkci ředitele nezvládl. O medicínu samozřejmě úplně přijít nechci. Post ředitele nemocnice není doživotní, takže je potřeba se udržovat i medicínsky.

Plánujete nějaké změny, novinky?

Za ty dva a půl roku jsem zjistil, že přišla doba dát svým nejbližším spolupracovníkům větší volnost v rozhodování, větší pravomoci. O to více se ale budou zodpovídat za svá rozhodnutí v jednotlivých resortech. Novinek je do budoucna naplánováno hodně a věřím, že určitě přinesou další změny k lepšímu. Nechte se překvapit.