Právě proto začínáme na vsetínském Lapači. Zdejší hokejový stadion pamatuje velké věci, před dvaceti lety, v roce 1995 tu slavili na jaře první titul. Pak se tu pělo i pilo a skákalo radostí na konci sezóny ještě pětkrát.

Od místního zimáku se vydáme po červené značce přes Žambošku k Janišovu. Tam vyrazíme do kopce a nabídnou se nám první nevšední výhledy. Plni sil si můžeme na kopci uvědomit, v jak pěkné lokalitě je hrdé valašské město umístěno.

Potom se beze spěchu vracíme přes Potůčky zpět směrem k městu. Neváháme se párkrát zastavit, to proto, že nás přímo hladí výhledy údolí řeky Bečvy.

Podél matky valašských řek se pak dostaneme k samotné Bečvě do Lázků. Pak po lávce řeku překročíme a pokračujeme na Ohýřov. Mimochodem jeden místní název zajímavější než další.

Třeba Hrbová. A pak už zase krásné pohledy na velkou část města. Ale nejen na ně, tak na výběžky okolních hor. Snoubí se tu spolu vrchy Vizovické i Hostýnské, nabízí se i panorama Javorníků.

Zanedlouho už jsme ve finiši, dorazíme totiž postupně dolů k centru města. Ale ještě za jedno stoupání, malou horskou prémii, nám vsetínský podzimní výlet stojí. Dorazíme k místnímu zámku. Ten byl více než rok a půl zavřený.

Od neděle 1. listopadu se po náročné revitalizaci znovu zdejší bohaté muzejní sbírky otevírají pro veřejnost.