Bridž učíte už dvacet let. Kolik jste na Slovácku vychoval bridžistů?

Pokud bych měl spočítat všechny, kteří kdy kroužkem na gymnáziu prošli, byly by jich stovky. Z nich se ale bridži trvale věnuje asi jen třicet až čtyřicet lidí. Většinou na rekreační úrovni, ale řada z nich úspěšně reprezentovala naši republiku, třeba na mistrovství Evropy. Naposled tým složený jen z hradišťských bridžistů vyhrál na univerzitním mistrovství Evropy ve Wroclavi zlaté medaile.

Jací lidé se o bridge zajímají - jsou to víc ženy, nebo muži, starší, nebo mladší... mají něco společného?

Bridž je hra, takže k němu tíhnou lidé hraví a společenští. V mládežnických kategoriích je víc kluků než holek, v kurzech pro dospělé je to spíš obráceně. Co mají společného? Těžko říct. Mezi lidmi, kteří si pravidelně chodí zahrát do nějakého klubu, lze ale pozorovat, že jsou to lidé zábavní, inteligentní a veselí. Rádi se druží, nemají problém komunikovat s mnohem mladšími nebo staršími a tak nějak si umí užívat života. Obecně se bridžisté dožívají vyššího věku.

Kolik lidí v ČR hraje bridge závodně? Přibývá jich?

Registrovaných bridžistů je asi 800 a pomalu, ale jistě, jich přibývá.

Kdy byl vlastně bridžový klub v Uherském Hradišti založen a kdo ze známých osobností regionu do něj patřil nebo patří?

Bridž se v Hradišti hraje už od roku 1958 a jeho iniciátorem byl Ivo Knotek. První tři roky se hrávalo na chodbě okresního soudu, od roku 1961 byl bridžový spolek součástí Sdruženého klubu pracujících. Je tedy jedním z nejstarších v republice. V minulosti bridž hrávali třeba akademický sochař Jaška, jeho manžela Táňa Jašková, inženýr Bouček, manželé Beranovi, manželé Mertlovi, František Postava, Josef Křivohlávek (mezinárodní velmistr ve skládání šachových úloh) a mnoho dalších.

Kolik má klub členů? Kde a jak často se scházíte?

Bridžový klub má v současnosti 41 registrovaných členů a je čtvrtý největší v republice. To ale zdaleka nejsou všichni, kteří bridž v Hradišti hrají. Kromě registrovaných hráčů máme ještě početnou skupinu studentů na gymnáziu, kteří se to teprve učí. Od listopadu vyučujeme bridž v knihovně Bedřicha Beneše Buchlovana, kde je dalších deset nadějných bridžistů a bridžistek. Klubových turnajů konaných s železnou pravidelností každé pondělí na Orlovně se účastní 10 až 14 párů.

Jakých úspěchů členové vašeho klubu dosáhli?

Je jich hodně. Máme několik mistrů republiky, v juniorských kategoriích naši hráči několikrát vyhráli mistrovství Slovenska a daří se jim i na mezinárodním poli. Jsme jediný z mimopražských klubů, kdo má dva týmy v první lize. Jsou to hlavně junioři a dorostenci, kdo dosáhl největších úspěchů – vybojovali zlaté medaile na mistrovství světa v Istanbulu, letos zlaté medaile na univerzitním mistrovství světa a v posledních letech obsazují místa v první desítce na mistrovství Evropy všech kategorií.

Můžete stručně objasnit základní princip této karetní hry?

Hrají proti sobě dva páry. Jeden nebo druhý pár se povoleným způsobem domluví, kolik uhrají takzvaných štychů, tedy kolikrát to vezmou, když každý hráč hodí jednu kartu. Jinými slovy jde o plnění závazků. Jedni se k něčemu zaváží a druzí se snaží jim to zhatit. To, co činí bridž jedinečným, je, že se hraje turnajově, to znamená, že sady karet jsou zamíchány předem, zahrány všemi páry a nakonec se hodnotí, kdo to zahrál nejlépe. Váš úspěch tedy nezávisí na tom, jaké vám chodí karty – ty mají všichni stejné. Prvky náhody a hráčského štěstí jsou v bridži potlačeny na minimum. Záleží jen na tom, jak to umíte hrát a jak si s partnerem rozumíte.

V jakém věku je nejlepší s bridžem začít a proč?

V jakémkoli. Často se bridž začnou lidí učit až s odchodem do důchodu. Pravidla jsou jednoduchá a ta hra dokáže přinášet potěšení v jakémkoli věku. Mně osobně ale připadá, že nejvhodnější věk pro začátek je tak pátá, šestá třída.

Co je na té hře nejtěžší? Měl by mít začátečník nějaké předpoklady?

Podle mě je jedno jediné omezení – člověk musí být hravý, musí mu dělat dobře si něco s někým zahrát. Dokonce není ani nutné, aby udržel karty (může je mít v takovém speciálním stojánku). A co je nejtěžší? Když se to člověk učí, bývá nejtěžší částí hry takzvaná dražba. Při ní se určuje závazek. A těžká je proto, že se nepodobá ničemu, co člověk s kartami kdy potkal. Ale jsou na to pomůcky, takže i to se dá překonat.

Kdy jste s bridžem začal vy a jak se to přihodilo?

Hrávali jsme ve škole taroky, což se ovšem setkalo s nepochopením u našich pedagogů. Dostal jsem důtku. Stěžoval jsem si pak s trpkostí mému učiteli hudby Juliu Kavanovi a ten uudil, že je potřeba karty ve škole legalizovat. A prostřednictvím své ženy Věry, vášnivé bridžistky, se podařilo sehnat Josefa Křivohlávka, který nás to tam začal učit. Kroužek sice existoval jen asi půl druhého roku, ale během té doby jsem se bridž naučil. A hraji ho už asi 30 let. Měl jsem velkou oporu v rodičích, kteří bridž zamlada také hrávali, takže věděli, že i když se vracím domů dost pozdě, jsem v dobrých rukou.

Jakých jste dosáhl úspěchů a kterého si nejvíce ceníte?

Za největší svůj úspěch považuji skutečnost, že se mi spolu s několika dalšími podařilo naučit bridž mnoho mladých lidí, kterým ta hra bude po celý život přinášet nezměrné potěšení. Mladí bridžisté v České republice jsou tak úžasnou partou inteligentních skvělých kluků a děvčat, že je radost pro ně cokoli organizovat. Ale mám i jednu „velkou" medaili – v roce 1998 jsme s manželkou vyhráli mistrovství republiky smíšených dvojic.

Co vás na bridži nejvíc baví?

Za prvé je to společnost úžasných lidí. Nikdo nehledí na věk, zaměstnání, příjmy - všichni jsou rádi, že si spolu mohou zahrát. Druhá věc se nevysvětluje dobře, protože kdo to nezažil, si to nedokáže představit. Bridž je párová hra, nejpárovější ze všech, a porozumění mezi partnery je naprosto klíčové. V určitých okamžicích se může dostavit jakési "spojení mozků". Je to stav, kdy naprosto přesně víte, co si partner myslí, co by potřeboval zahrát a co kdo má v listu. Je to tak úžasný pocit, že kdo jej zažije, chce hrát až do smrti bridž, protože všechny ostatní hry jsou o ničem.