Jaké bylo nastupovat po Ivovi Mitáčkovi, který byl mluvčím roku?

To bylo to, čeho jsem se obával. Ivo vytvořil vysoký standard. Zpočátku jsem viděl, že mě s ním hodně srovnávají. Když jsem asi prvního půl roku mluvil s občany, ptali se mě, proč to dělám tak, když to pan Mitáček dělal jinak, a podobné věci. Bylo to náročné, ale nakonec se vše vyvrbilo správným směrem. Vnesl jsem do práce svého ducha, a i když jsou tam rozdíly, myslím si, že to bylo k obecné spokojenosti a nejsou se mnou žádné problémy.

Kde jste vůbec předtím pracoval?

Byl jsem sedm let vyšetřovatelem požárů, takže se po celou dobu kariéry pohybuju u smutnějších záležitostí. Roky na pozici hlavního krajského vyšetřovatele byly hektické. Obnášelo to nejen vyšetřování, ale i pedagogickou činnost, přednášel jsem, dělal školení jak pro hasiče z celé České republiky, tak pro nové vyšetřovatele. Absolvoval jsem policejní kurzy a vše bylo časově náročné. Chtěl jsem změnu, a když se naskytla pozice tiskového mluvčího, zaujalo mě to. Byla to pro mě jednak změna, ale i profesní výzva.

Splnilo to vaše očekávání?

V mnoha věcech mě to překvapilo. Jako vyšetřovatel jsem měl drsnější postoj a byl jsem k novinářům odtažitější. Teď jsem poznal mnoho věcí a vím, co jejich práce obnáší. Dříve jsem postup médií nechápal, kritizoval jsem to. Ale změnil jsem názor. Setkal jsem se s mnoha zajímavými lidmi a mohu na veřejnosti propagovat hasiče, účastním se společenských akcí a určitě to pro mě byla pozitivní a velmi zajímavá změna.

Jak s novináři vycházíte?

Velmi dobře. Když si vezmu celé novinářské spektrum, nenarazil jsem na žádný problém. Spolupráce je výborná. Dokážeme si o mnoha věcech promluvit, vyřešit je, vyjít si vstříc. Dříve jsem nebyl tak důvěřivý a jako vyšetřovatel jsem neměl zájem o medializaci, chtěl jsem si udělat spíš práci v klidu. Ale když jsem pochopil práci mluvčího, zjistil jsem, jaký je to rozdíl.

Jak nyní po letech práci mluvčího hodnotíte?

Určitě je to práce zajímavá, tvůrčí a není to pořád dokola. Setkávám se s lidmi, i když často v situacích nešťastných a tragických. Vzhledem k tomu, že jsem byl vyšetřovatelem, naučil jsem se to brát profesionálně. Potom se nad tím ale člověk zamyslí a u nehody nebo požáru si řekne, že se to může stát jemu, jeho známým a není to příjemné pomyšlení. Z lidského hlediska je smutné vidět, jak lidé přišli o majetek, jsou ohrožení na životě, nebo ho dokonce ztratili, ale také jak to vnímají ostatní členové rodiny a známí.

Řešil jste za tu dobu, co jste mluvčím, nějakou nepříjemnost?

S novináři určitě ne. Spíš se vyskytují problémy s veřejností, protože ne každý souhlasí s prací, kterou hasiči provedli, ne každý souhlasí s medializací a lidé mají výtky s tím, jak to bylo formulováno a podobně. Zjistil jsem, že je důležité v této situaci s lidmi komunikovat, a i když slyším negativní nebo nesouhlasný názor, byla by hloupost se uzavřít. Vždy si s člověkem promluvím, nebo zvednu telefon a zavoláme si a vše si vyjasníme. Neřekl bych, že někdy něco dopadlo v tomto směru špatně.

Jaké máte pozitivní zkušenosti?

Většinou jsem u smutných událostí, takže se to těžko hodnotí. Pozitivní je na tom ale solidarita okolí, že když někdo přijde o všechno, najdou se lidé, kteří nabídnou pomocnou ruku, ubytování nebo materiál. Setkávám se s tím a není to nic výjimečného. Těch případů je opravdu hodně, kdy jsou lidé ochotni pomoct a nejsou nevšímaví. Přitom v současné společnosti není pravidlem, že každý pomůže. Lidé se spíš stahují do sebe a nechtějí řešit problémy druhých.