Zlín má přímo úžasné okolí, pořád se o tom můžeme přesvědčovat. Stačí opravdu jen vyběhnout "za humna." Tentokrát sebou klidně vezměte i mírně odrostlejší děti, vycházku mezi barevným listím zvládnete úplně v pohodě.

Od zlínské radnice se posouváme směrem k internátům. Zatímco Zlíňanům připadají kopcovité partie docela fádní, třeba pro cizince je to pohled velmi zajímavý. Až vyběhneme nahoru k budově policie a dnes už bývalému a opuštěnému Domu umění, dáme se po maličkém odpočinku ještě více do kopce.

Umělý lyžařský svah patří ke Zlínu desítky let, pamětníci si ještě vybaví, že nedaleko odsud bývalo i letní kino. Vyjdeme zhruba do dvou třetin kopce, a když se chceme vydýchat, nemůžeme si nevšimnout nádherných výhledů zdaleka nejen na sídliště Jižní svahy. Před očima se nám rýsují také Hostýnské vrchy.

Pak nás mírně pohltí les se zmíněnou přepestrou škálou barev. Zhruba po dvou kilometrech dosáhneme dílčího vrcholu. Před námi Lesní hřbitov, jen pro zajímavost na něm nenápadný pomník mimořádně nápadného člověka. Režiséru Karlu Zemanovi bylo, ano skutečně bylo, protože je svými filmy nesmrtelný, nedávno 105 let. A jen pro informaci, kousek odsud bydlel a o pár stovek metrů dál, v kdysi ruchem kypících filmových ateliérech, báječně tvořil.

U Lesního hřbitova se můžeme rozhodnout. A protože je už čas martinských gurmánských radovánek a to hlavní nás za pár týdnů vánočně čeká, nezvolníme, nýbrž naopak. 

Přeběhneme hlavní silnici kolem kruhového objezdu a pokračujeme k málo prozkoumané dominantě Zlína, výkonnému a vysokému televiznímu vysílači.

Odtud si to pak nasměrujeme pěkně dolů, krásnými lesními stezkami znovu v báječném objetí barevného stromového ošacení.

Scházíme k zimnímu stadionu a pokud máme chuť, zdržíme se ještě na nedaleké stezce zdraví.

Dobrou náladu sebou, na podzim je jí prý potřeba úplně nejvíce.