Luhačovice slynou ne méně než 34 památkovými budovami. Některé jsou známy přímo notoricky, jiné zůstávají maličko mimo centrum zájmu, ale rozhodně stojí za pozornost. Jako třeba Radhošť na hlavní Masarykově třídě. Chvíli se zastavte a zkuste se zamyslet, jak se asi staví podobný skvost, který jakoby podpírá ultrasilný svalnatý obr. Říká se mu správněji atlant.

Na kolonádě hned vedle haly Vincentka by byla škoda minout jen tak zdejší galerii výtvarného umění. Zdejší šéf Vladimír Ohlídal vás určitě vybaví těmi nejzasvěcenějšími informacemi z oboru, který má opravdu v malíku. Nakupovat třeba obrazy známých českých malířů můžete, ale nemusíte, každopádně odsud z přízemního objektu odejdete obohaceni. On pán domu není žádný začátečník. Jeho povídání je vždycky mimořádně zajímavé. Pracuje tu a baví se už, jak sám říká, 43 let .

Když vyjdete z galerie máte po levé ruce jednu z nejbáječnějších luhačovických památek Jurkovičův dům. Ten byl původně postaven poněkud jinak, ovšem v roce 1902 mu dal věhlasný slovenský architekt současnou tvář a není to tak dávno, kdy jej velmi nákladně a adekvátně tomu úžasně zrekonstruovali.

Lázeňské údolí pak uzavírá o maličko mladší lázeňský dům Jestřabí. Vila je rovněž dílem Dušana Jurkoviče, zajímavá je přísná symetrie stavby dokončené v roce 1904.

Pak už se naše nohy vydají do honosné Pražské čtvrti. Opravdu nespěchejte, každá zdejší vila je opravdovým architektonickým pohlazením. Na druhé straně říčky Štávnice si pak prohlédněte Vládní vilu. Zase velmi unikátní stavba.

Po návratu zpět se ubezpečíme, že vánoční strom v centru města je i letos nazdoben opravdu parádně, nenáročnou procházku zakončíme v kterékoliv kavárně. Ty luhačovické mají pořád svoji atmosféru. K dokonalosti možná chybí rozumná řekněme deseticentimetrová vrstva bílého sněhu. To už by byly Luhačovice přímo romanticky dokonalé.