Naše „protikilogramové“ putování začněme třeba na Januštici. Důmyslným labyrintem ulic prokličkujeme pod Burešovem celou čtvrť baťovských domků. Říká se tu na Zálešné a postupně projdeme až ke zlínské Krajské nemocnici Tomáše Bati.

Tam přeběhneme přes most a opačným směrem zase procházíme Podvesnou. Ta stejně jako sousední kolonie nese označení v římských číslicích. Stovky domků. Jakoby stejně a přece každý maličko jiný. 

Odsud pak pořád plni sil vyběhneme nahoru až na Lesní čtvrť, také zde je spousta typických červených domků. Tady už je naše putování poněkud kopcovité zbavené původní rovinové fádnosti. A stejně tak při pokračování v další „červené“ čtvrti Lazy. Tudy pak zamíříme do města.

Projdeme centrem a u zimního stadionu už zase můžeme hltat červenou, tentokrát na zlínské Letné. Další ucelený architektonický soubor, který nám, Zlíňanům, závidí celý svět. Někdy si toho možná nevážíme, ale při procházce v čase vánočním máme čas si to uvědomit. Z Letné pak seběhneme na Podhoří a naše chodidla prozradí, že to bylo pěkných pár kilometrů. Ale vše pro vlastní zdraví.

Veliká většina baťovských domků vznikla ve Zlíně ve 30. a 40. letech minulého století, jejich životnost byla původně plánována daleko kratší. Dnes i po více než osmdesáti letech od vybudování prvních z nich si jaksi Zlín neumíme představit.