Začínáme na Horní Bečvě. U přehrady zkontrolujeme, zdali má ještě vůbec vodu - nu nic moc - a pokračujeme pěkně po svých do areálu zvaného Rališka, vezme nám to nějakých dvacet minut. Tohle místo je poněkud méně známé, ale přímo ideální pro lyžování a dovádění celé rodiny. Tady jako na mnoha jiných místech letos zatím platí zvolání: ať žijí děla! Tedy samozřejmě děla sněhová. V nadmořské výšce od 600 metrů je tu svah zasněžený překvapivě velice dobře, podle daných možností se svezete na dvou sjezdovkách.

Tentokrát jsme se pochopitelně spíše výjimečně turisticky vybavili automobilem s dobrými zimními pneumatikami. Z Horní Bečvy pár kilometrů zpět do Bečvy Prostřední a pak nahoru nově opravenou klikatící se silnicí až na veliké parkoviště na Pustevnách.

Zrovna tu dokončili nádherné ledové sochy. V mlze hezké, ve sluníčku daleko hezčí. Musí nám vyjít počasí, pak jsou výhledy jedinečné, ale na lyžování z kopce to ani více než 1000 metrů nad mořem pořád ještě víceméně není, Turista Zlínek ovšem nabízí náhradní program a láká na vydatnou procházku po hřebeni, nikoliv na Radhošť, ale pěkně kolem chaty Tanečnice směr Martinák.

Lednovou vyjížďku kombinovanou s túrami po svých zakončíme v Rožnově pod Radhoštěm. V kempu narazíme na další ledové sochy, plicní novoroční osvěžovnu doplníme samozřejmě prohlídkou skanzenu, klidně si vystačíme s Dřevěným městečkem, finále je na parádním rožnovském rynku, pardon náměstí.

Sníh jaksi ve větším nikde. Přitom tomuto nádhernému valašskému kraji tak sluší. Věřme meteorologům, snad mají něco v zásobě, pokud se Turista Zlínek nemýlí, měl být leden srážkově nadprůměrný. Jinak zatím opravdu pro skalní lyžaře platí: ať žijí sněhová děla!