Exteriérově pravda nic moc. To vevnitř už je to podstatně lepší, třebaže se tu nikdy nebudete cítit jako v restauraci, jsme samozřejmě pořád v tovární jídelně. Ale pocity tu v čistém a docela příjemném prostředí mít určitě špatné nebudete.

Už třeba proto, že se vás hned po příchodu ujme velmi přívětivá paní. Nemáte jasno, jak to tu v samoobslužném prostoru chodí? Žádný problém, vysvětlíme, poradíme. Přílohu i mimo jídelní lístek nabídneme...

Ve čtvrt na jednu už je nabídka pokrmů tak napůl prořídlá. Mlsouni už nám spolykali zásoby křenové omáčky s uzenou krkovičkou, mezi docela tvrdě pracujícími lidmi z provozů úplně pochopitelné. Taky na zeleninovou variaci jsme si měli přijít dříve.

Ale pořád je z čeho vybírat. Jedna, druhá, třetí, čtvrtá palačinka už jsou na talíří. Rozměrově se nemají zač stydět. Navrch paní kuchařka posype cukrem a nijak nešetří. Uvnitř pěkně sladká jahodová marmeláda. 

Z jiného a poněkud dražšího soudku je pak minutka, neboli pivovarská jehla. Ta sestává z kousků několika druhů masa, jater a cibule. Vybrat si můžeme ze tří druhů příloh - nabízejí brambory, hranolky anebo kari rýži.

Polévka česneková, docela dobrá. Anebo kmínová. Sestersky dlužno přiznat také chutnost.

Suma sumárum, docela slušné pochutnání, porce poctivé, personál příjemný.

Chutík tentokrát nehodnotí podle zavedených kriterií. Ta platí u navštívených restaurací.

Ale ve školní stupnici dává pěknou dvojku. K mínusu za ní ovšem vede neutěšený stav pánské toalety. Snad jen momentální kolaps...