Každá země se prý dostává do srdcí svých potenciálně opakujících se hostí tím, jak se tam vaří. A stejně důležité je i to, jak se k nim chová obsluhující personál. Ví se to léta a tak se na Chutíkův výjezd za slovenskými pokrmy podívejme i z tohoto pohledu.

Když jsme u těch pohledů a spíše výhledů. Tak přímo dokonalý se vám naskytne na prvním občerstvovacím bodě, na břehu obří vodní nádrže Liptovské Mary. Zastavíte na odpočívadle, proběhnete podchodem a kocháte se. Chvíli pohledem na širokánskou hladinu, pak na zasněžené Západní Tatry a potom určitě i na velmi zajímavý interiér motorestu v Dechtárech a taky na bohatý jídelní lístek i docela pestrý jídelníček.

V paměti v tomto případě tkví výborný maďarský guláš, ostřejší, plný chutí a stejně vyvedené halušky s brynzou a parádně opečenou slovenskou slaninkou. Personál v mužském provedení. Profesionální, rychlý, nic více, ale ani nic méně. Každý pokrm kolem čtyř eur, akceptovatelné.

A zastavení druhé, jedna z kolib na Štrbském plese. Konkrétně ta, jíž říkají Na Janovej polianke. Přímo v centru čarokrásného prostředí. Obsluha usměvavá, zase mužská, pohodová, promluví s vámi i nad rámec povinností, usměje se. Jenže tím bohužel to příjemné víceméně končí. Za slušnou porci několika druhů masa s brambory a zelím klidně zaplatíme šest euro a stejně za halušky, jenže ani jedno z jídel nedosahuje přílišných kvalit, stejně jako absolutně nevýrazné nealko pivo ani česneková polévka. Jaká škoda u lidové muziky z reproduktorů, která spíše ruší, než aby nastolila příjemnou pohodovou náladu.

A tak ještě že cestou zpět nacházíme úplně prázdnou, leč čistou hospůdku na sídlišti v Půchově. Personál, tentokrát dívčí velice příjemný, výborná dršťková a dobrá fazolová polévka, daleko lepší nealko pivo, slušný sýr v jednoduchém obalu s bramborem a nevšední pečené brambory s brynzou, anglickou slaninou a zpestřujícím ostřejším kořením.

Jednoduše řečeno, slovenským přátelům píšeme za Chutíkovy průměrnou trojku. A tvrdíme, že u nás doma se nemáme zač stydět.