Tak až se jaro zeptá...zkuste ještě do té doby nabrat sil. Je docela blátivo, chvíli prší, chvíli svítí sluníčko. Nejlepší bude k posílení těla i ducha vyzkoušet některou z oblíbených tras.

Ta naše začíná kousek za Lukovečkem u tradiční závory, motoristé tu znají dokonalou zkratku do Rusavy, my ale doporučujeme od zákazu vjezdu podpořeného nově hrozbou kamerového sledování vyjít pěkně po svých. Silnice je zárukou toho, že si neužijeme bláta ani louží, zato si dáme docela zabrat.

Vyrážíme v klidu a pohodě, jsme v podhůří Hostýnských vrchů, střídají se jehličnaté a listnaté porosty, po levé straně míjíme čerstvě vykácený kus lesa, za který bychom udělili pětku. Ten, kdo tu mýtil, by se měl podívat, jakou spoušť za sebou zanechal...

Což nám náladu samozřejmě zhorší jen na dobu určitou. Když dosáhneme po zhruba třech kilometrech vrcholu, pokračujeme pořád po silnici mírným klesáním až dorazíme do místní části Rusavy - Ráztoky. Samozřejmě máme volbu: ti nejzdatnější mohou odsud do vesnice k obecnímu úřadu a pak dál až třeba na majestátný Hostýn.

My, kteří sbíráme jarní síly pozvolněji, se dáme doprava. Projdeme kolem přehrady a zase pěkně po silnici krok po kroku - a že jich ještě bude - míříme opačným směrem. Zase nás asfaltka vede docela pěknými lesními partiemi nejdříve mírně do kopce a pak pořád zlehounka z kopečka.

Našim cílem je Držková. A v ní zastávka autobusu. V nohách už máme pěkných pár kilometrů, ale v hlavě dobrý pocit, že to s námi není zdaleka tak zlé, jak jsme si po nudné zimě mysleli.