"Naučili mne to před lety kluci košíkáři, které mám u nás v terapeutické dílně. Není to lehká práce, po pořádné porci splétání osmi prutů docela bolí ruce, ale už bych si velikonoce bez pletení nedovedla představit," říká paní Marie na zahradě svého domu v Ostrožské Nové Vsi při pilné práci.

Zdálo by se, že jde o ryze mužskou záležitost, vždycky si hošíci a pánové šlaháči vyráběli svou pondělní velikonoční výbavu sami. "Jistě,  je to mužská věc, ale když jsme třeba teď byli ukazovat výrobu pomlázek v kunovické základní škole, měly se holky k dílu mnohem víc než kluci," říká paní Marie.

A co že to vlastně vyrábí? "Název pomlázky u nás nezdomácněl, my tady na Slovácku děláme samozřejmě žíly. To proto, že podle prastarých zvyků mělo šlahání vrbovými proutky přinášet děvčatům novu krev do žil," vysvětluje.

Doma mají s manželem svou práci rozdělenu docela nevšedně. "Manžel se u nás v dílně postupně naučil vyšívat, myslím, že je v této ženské činnosti hodně dobrý, já zase pletu žíly," tak už to prostě je."

A kdo koho v pondělí u Halamíčků při poněkud obráceném gardu vlastně vyplácí?

"Manžel vstává velice brzy a první nášup dostanu já ještě v posteli. Odpoledne se nám role podle starých zvyků obrátí a taky já vyzkouším, jestli jsem letos vyrobila z proutí dostatečně pružnou kvalitu," dodává paní Marie.