K pěkně jarnímu protažení těla stačí sjet z hlavní silnice spojující Uherský Brod s Trenčínem. Čeká nás trasa Kopánky - Mikulčin vrch - Vyškovec. Pozor, nejdříve se stavíme na Kopánkách, procházka kolem zdejších velmi pěkně udržovaných chat je malým předkrmem a může ukolébat ve smyslu, že to dnes bude takzvaně lážo plážo. Může, ale nemusí.

Aby nebylo, necháme odstavený vůz na soukromém parkovišti u penzionu a dál už jdeme pěšky. Z Kopánek vede hřebenovka na Mikulčin vrch. Známé centrum lyžařských radovánek působí beze sněhu poněkud rozpačitě, ale o tom už vlastně byla řeč.

Pěknou procházkou si to šineme klidně dál a po pár kilometrech nenáročné chůze jsme na občerstvovací stanici. Horská chata už patří k Vyškovci, obci, která má něco kolem sto padesáti obyvatel, ale pokud byste je ve staveních rozesetých na okolních stráních chtěli všechny navštívit, za den byste to asi nestihli.

Každopádně mírně posílení docela dobrou dršťkovkou nastává chvíle pro ty z nás, kteří mají rádi trošku tvrdší výšlap. Nejdříve se rozhlédneme z terasy, pohled je to opravdu úžasný a jdeme. Napřed pořádné klesání až do údolí k česko-slovenské hranici. Tam je hezké odpočinkové posezení.

A pak zase zpátky. Vezmeme to tentokrát zkratkou přes probouzející se louky. Není to samoúčelné. V cestě totiž máme zajímavou kapličku.

Když se podíváme dovnitř, nevěříme svým uším, nic se nepohnulo, ale senzor reaguje zcela neomylně. A do uší se nám line krásná mariánská píseň.

Což je pobídka pro mírně znavená lýtka. Teď to bude pěkně do kopce. Ale zvládneme, musíme.

Další část pohodového jarního výšlapu je už znovu po hřebenem vedené silnici až na Kopánky. Výhledy při každém zastavení skutečně překrásné.