Už proto, že nás plně pohltí probouzející se příroda sotva poodejdeme nějakých pět set metrů od zmíněné zlínské ikonické budovy. To už jsme v lese nedaleko Zimního stadionu. Vybereme si hned z několika možností, každopádně příjemně stoupáme až dorazíme ke zlínskému vysílači. Známe jej zespodu, tady na úpatí přímo u jeho spodní části oceníme, jak monumentální stavbu nad městem máme, aniž bychom si ji více všímali.

Odsud pak pohodově seběhneme až k Lesnímu hřbitovu a kolem něj se pak vydáme do Březnice. K obdivu může být tamní parádní sportovní areál, který je opravdu záviděníhodný.

Z Březnice namíříme kroky poněkud strměji nahoru kolem bývalého družstva až na rozcestí o pěkných pár desítek výškových metrů výše. Pokud uděláme ještě pár kroků doprava, můžeme si všimnout tamní mohyly, doleva nás pak cesta neomylně vede až k občerstvovacímu bodu na Pinduli.

Ani tady naše jarní putování nekončí.

Teď zamíříme na krásné pastviny pod Pindulou. Pohoda, kterou tu rozdávají početné kravičky je skutečně obdivuhodná, ale my ji začínáme cítit také. Jaro dělá divy.

Pak se vydáme nahoru polní cestou ke starému Kudlovu a potom zvolna kolem kvetoucích stromů zase hezky dolů do Zlína.

Seběhneme k přehradě a místo k výchozímu bodu jdeme o kousek dál. Vyjedeme ve zlínském mrakodrapu rychlovýtahem až do 16. etáže a v nádherném výhledu z terasy si naši cestu panoramaticky tak trochu už bez námahy zopakujeme.