"U nás je to samá rovina, tady zase samý kopec, ale to je dobře, člověk se alespoň s přibývajícími léty pěkně protáhne," chválí si pobyt u dcery a zetě paní Dagmar. Jen tak ve chvíli volna si velmi čilá třiasedmdesátiletá paní vyskočila na kopec kousek od česko-slovenské hranice.

Výsledek byl v časech sucha více než příjemný. "Našla jsem asi třicet krásných zdravých hřibů kovářů neboli modráků, myslím, že se mi zadařilo," usmívala se po návratu. A už se chystala na přípravu oblíbeného guláše. "Jen pozor, kováře vaříme a dusíme nejméně půlhodinu, bývá hůře stravitelný," upozornila znalkyně.

Víceméně nečekanému úlovku se v maličké dávce profesní závisti diví i ti nejrenomovanější houbaři našeho kraje. 

"U nás ve Chřibech zatím ani ťuk," smutní třeba Alena Filípková, věhlasná houbařka, která vede na Salaši tamní houbaře sdružené v Mykologickém klubu. "V lese je zase nesmírně sucho, už mi to začíná připomínat dva minulé hubené roky," stýská si paní Alena.

"Pohledám ve sklepě osvědčenou konvičku, když bývá nejhůře, zalévám podhoubí, leckdy se mi to osvědčilo," připomíná se guru slováckých sběračů hub Vojtěch Johaník z Uherského Hradiště.

"Chce to vodu, vodu a zase vodu," dívá se k zamračenému ale bezdešťovému nebi další z houbařských pravověrných znalců Karel Kellner zvaný kolegy Král Karel z Podcimbuří. Ten prochodil smíšené lesy u Koryčan, ale příliš úspěšný nebyl. "Mám z poslední vycházky jen dva hříbky, to je tuze málo, ale to nic, sezóna je přece v samém začátku," povídá nezdolný hřibař Karel.