Z Uherského Brodu nás autobus pěkně vyvezl na Mikulčin vrch, místo parádní samo o sobě. Už tady začíná to, po čem člověk touží a málokdy se mu to v běhu a letu běžných dnů podaří. Začínají báječné výhledy hned na několik světových stran. Nejprve zkontrolujeme, v jakém stavu jsou zdejší sjezdovky a pak si to šineme pěkně po hřebeni až k místní hospůdce, to už pomalu vcházíme do katastru na obyvatele miniaturní, ale rozlohou přímo veliké kopaničářské obce Výškovce.

Po mírném občerstvení scházíme dolů na točnu autobusu a určitě nespěcháme. Když všude, tady ne.

Nádherné stráně, výhledy jako z učebnice panoramatických zážitků. Mimo jiné zpívající kaplička, jeden ze snad sta divů úžasného kraje známého mimo jiné žítkovskými bohyněmi.

Když sejdeme dolů, na chvíli zastavíme. Jsme u pomníku amerických letců z konce druhé světové války i u rozcestí. Chvíle zamyšlení, odpočinutí a pak zase dál. Kolem česko-slovenské hranice a hory zvané Příslop míříme na další kopec, třebaže jsme už kulminovali výškově, ještě jednou si dáme zabrat. Záleží na tom, jaký je žár, možná i na tom, že se kopec jmenuje Žár.

Až tohle zvládneme, čekají nás už jenom roztomilé turistické bonbónky. Třeba vodní nádrž a pak už srdce nádherného kraje. Starý Hrozenkov a jeho nestarý, věčně mladý starosta Milan Vaculík. Mimochodem jeden z garantů rozvoje rázovité vesnice, ale i právě propukajících Kopaničářských slavností. 

P.S. psst...a taky vynikající slivovice