Irská čtyřiašedesátiletá dáma se jménem Felicity neboli štěstí si ani na pietním místě smutek nepřipouští. Třeba i proto, že její jméno vlastně znamená šťastná.

A podle všeho tu stejně jako další lidé, kteří tu pracují coby dobrovolníci, svým způsobem šťastná je.

"Přijela jsem ze západního Irska. Nu přiletěla jsem do Vídně a odtamtud sem do Holešova jsem už opravdu přijela. A to na kole," udivuje při tvrdé práci, když doslova čistí od přerostlé trávy jeden z hrobů. "Až tu na začátku srpna skončíme, pokračuji na kole do Německa, je léto, je čas být aktivní. A navíc tu pořád nacházím další podrobnosti o životě mé babičky, která odsud pocházela," vypráví s tím, že ji velmi zajímá historie obecně a židovská zvlášť.

Kolem ní spousta dalších lidí, kteří neuvidí za práci ve velkém vedru ani haléř.

"Je to o něčem jiném než o penězích, o poznávání nových lidí z celého světa, o smysluplnosti odvedené práce," vysvětluje Martina Kotorová, která je coby studentka univerzity v Olomouci koordinátorkou celé akce, jíž se ruku v ruce a to doslova účastní Korejci, Američané, Rusové, Poláci i mnozí další.

Polští dobrovolníci tu pracují ve dvojici, mladí lidé, on a ona. "Je to fakt tvrdá práce, ale má smysl, to je něco, co nás naplňuje. A taky poznáváme lidi, vaši zemi, Holešov je krásné město," říkají společně.

Fotogalerie