Na Dušnou se dopravíme ze Vsetína nejlépe autem, malé parkoviště určitě nebude plné, nabízí se samozřejmě i serpentinová cesta autobusem. Pár aut tu skutečně stojí, vyzkoušíme si, jak chutná trasa dobře známá běžkařům z jejich zimních radovánek.

Vyrážíme tedy z necelých sedmi set nadmořských metrů, čeká nás velmi příjemná asfaltová cesta a také rozhledy, které nadchnou duši. Ten první zamíří doprava ve směru naší cesty a docela se nám zalíbí, jak je odsud vidět komín vsetínského továrního areálu pořád ještě zvaného zbrojovácký.

Pokračujeme občasnými výhledy na druhou stranu, to se pro změnu otevírají pohledy k Bystřičce, ale i k Beskydům.

Cestu nelze splést, zajímavé přitom je, že se dá mnohokrát odbočit do okolních údolí, které samy o sobě nabízejí také báječné zážitky z přírody přímo panenské.

Když jsme na nějakých čtyřech kilometrech, cesta se naráz vine docela rázněji do kopce, sil ale máme na rozdávání, občas stačíme uhnout cyklistům, kterých je tu tolik, jako v zimě běžkařů. Turista Zlínek si je jist, že tu a tam jde o tytéž pohybumilovné Valachy.

V cíli na téměř kultovní horské chatě si dáváme výbornou kyselici, není úplně levná, ale je za 39 korun úplně výborná.

Pochutnáváme si na zahrádce a odměnou je i báječný panoramatický výhled na Javorníky.

Šlapačům do pedálů popřejeme dalších dobrých patnáct kilometrů směr Čarták a pomaličku myslíme na zpáteční cestu.

Zpátky budeme mírně klesat, ale nabízí se i zastavení v leckterých pěkných partiích smíšeného lesa. Důvod je jasný, začaly růst houby. Kromě holubinek, které jsou tradičně spíše na periferii zájmu, ukazují nádherné hnědé hlavy početné pravé hřiby. Na chvíli se zastavte a i když nemáte košík, zkuste je nabrat třeba do trička coby provizoria. 

Výborná hřibová polévka bude doma zaslouženou odměnou za vaše nelenošení.