"Když se dívám na autentické video, kde je Vámi vedený tým po operaci dvanáctikilového nádoru, je tam znát ulehčení a uvolněná nálada, anebo se pletu?"

"Ne nepletete, když se práce podaří, tak je to prostě znát: Vždycky je taková náročná operace záležitostí víceoborovou, pokaždé je to na konci ulehčení, proč to neříct i dobrá nálada, nechybí smích, humor, nadsázka, ale ne vždy je tak dobrá nálada jako tentokrát v případě, o kterém je řeč."

"Asi tuším, dobrá věc se podařila..."

"Jistě, v tomto případě čtyřicetiletého muže z Uherského Hradiště jsme měli dobře definované okraje nádoru, pracovalo se relativně snadněji, potence rakovinového šíření nebyla velká a věříme i teď - to ale nejde určit u onkologických nálezů nikdy na sto procent- že pacient bude žít plnohodnotný život."

"Když k Vám dorazí pacient s výrazně rozvinutým nádorem zhoubného charakteru, jak vypadá debata mezi lékařem operátérem a člověkem třeba na hraně života?"

"Snažíme se nalít čistého vína, jak plný ten pohár je, to už je na nás. Rozhodně neutajujeme nějaké skutečnosti. Komplikace, které hrozí, se snažíme rozbrat co nejvíce. Jde o to, abychom člověku dali šanci. Sám si rozmyslí, zda takovou věc má podstoupit, anebo třeba ne. My nabízíme svůj um i naději do života. Vždycky v tomto jednáme na rovinu."

"Byl to případ dalšího muže, kterému jste operovali tumor o váze 27 kilogramů?"

"Ano, dá se to tak říct. Ten zákrok byl pro celý tým například s primářem urologie Jaroslavem Hynčicou hodně náročný, trval šest hodin. Tady jsme spíše cítili něco, čemu se dá říci satisfakce, byly tam značné komplikace a dalo nám to hodně zabrat."

"Takže dá se nějak shrnout. Kdy míváte dobré a kdy, řekněme, jiné pocity?"

"To je velmi jednoduché, když to jde dobře, jsou pocity dobré a když ne, jsou poněkud jiné."

"Které, pane profesore, převažují?"

"Které myslíte?"

"Ty dobré?"

"Uhodl jste."