"To mám na radu přítele, společně jsme vybírali laky. Já moc ráda chodím bosky a tak mi prý ta barevná kombinace má sloužit místo ponožek a bot," povídá zootechnička, mladá a zjevně energií příjemně nabitá zemědělská inženýrka.

Nesmírně ráda chodí pěšky, až je to při její práci s podivem. "Mám na starost třeba 1200 oveček na pastvě u Hrobic, jinde zase máme kravičky, ale já k nim chodím téměř zásadně bosky," říká Eva.

Nohy si prý brzy zvyknou, vytvoří se silnější vrstva kůže a tak jí nevadí strniště ani jiné drsnější povrchy. "Kdepak, naopak, je to fakt zajímavé, boty nás o leccos ochuzují, neznáte tak drsnost, teplotu, chlad, je to fakt trochu jiné."

Eva se pochlubí, že bosky chodila třeba na exotické dovolené na Sumatře. "Tam chodili bosi všichni, takže jsem nebyla nijak výjimečná, doma už je to jinak. Třeba na březích Vranovské přehrady jsem nedávno ušla bosky třináct kilometrů, to byla asi nejdelší jednorázová dávka," vybavuje si s úsměvem.

Na nohách má i kousek tetování připomínající valašské motivy. "Ale ne, prostě se mi taková malůvka líbila, ale nepopírám možnou inspiraci, však jsem z Vizovic."

A ještě něco. "Chodit bosky, znamená porážet bolest zad," dodává bosonožka lentilková,  jak by se s klidem dala - s jejím laskavým svolením - označit.