Ale jinak se Češi do "svých" Tater vracejí. A náš jazyk se například v Tatranské Lomnici tak nějak rovnocenně snoubí se slovenštinou i polštinou. Co se nejhezčích lokalit středoevropských velehor týče, tak ty se v nejmenším nemění.

Výšlap začíná u hotelu Hutník v Tatranských Matliarech. Do Tatranské Lomnice jsou to nějaké dva kilometry, tedy k hotelu Praha ještě jeden přidejme, to už docela nenápadně stoupáme nahoru.

Před námi přímo nádherné panorama východní části Vysokých Tater, jasnou dominantou je Lomnický štít, který má svoji dobře viditelnou observatoř více než 2634 metrů nad mořem. Ne, nelekejte se, tam rozhodně pěšky nejdeme. 

Ale i tak to bude vycházka s náročností u nás na Zlínsku či Vsetínsku nebývalou. To je třeba si uvědomit při výběru obutí. Co zvládneme v Hostýnských či Vsetínských vrších v teniskách, tady ani náhodou.

Postupně přidáváme na tempu, míříme do mezistanice, jíž se od pradávna říká Štart. Cesta sem je docela příjemná, chvíli lesem, chvíli po dokonalé asfaltce, odkud shora jezdí do Lomnice například parádní tříkolky pro velké i malé. Zatím máme za sebou mírné převýšení nějakých 315 metrů, jsme asi 1160 metrů nad mořem.

Nádech, výdech, velké plány, jdeme dál. Po krátém občerstvení v místní restauraci nebo z vlastního batohu.

Našim cílem je Skalnaté pleso. To jak známo najdeme s průzračnou vodou i další restaurací už hodně výše, téměř 1800 metrů to je... Kam se hrabe Praděd a kam Sněžka...

A  pozor, cesta dostává opravdu vysokohorský charakter Zatáčky, ostré slunce a hlavně kameny. Tady už jen v dobrém pevném obutí.

Trvá to asi dvě hodiny, možná o fous více, kdy pořádně schváceni stojíme na břehu jezera i před branami dražšího, ale jistě zaslouženého osvěžení.

A je na nás, zda se vydáme po magistrále na Hrebienok nad Starý Smokovec - to vezme ještě asi hodinu a půl klesáním, anebo nasedneme na lanovku a přes Štart s přesednutím končíme až dole v Lomnici. Zážitky při pěkném dni jsou opravdu jedinečné.