Od fotbalového hřiště se vydáme mírným stoupáním nad vesnici. Tentokrát nám zdaleka nejde o našlapané kilometry, nejde o tajemstvími Keltů opředený Rýsov ani poutní Malenisko, v nabídce pro pěší není ani zřícenina Starého Světlova. Přesto se připravte na potěchu očí, jaká se jen tak nenabízí. Míříme na kopec nějaké dva tři kilometry nad vesnicí. Minout jej nemůžeme. 

Jasným a nepřehlédnutelným orientačním bodem je totiž vyvýšenina, jíž dominuje po celý rok vyvěšená a třepetající se státní vlajka. Dodává místu docela sváteční ráz a on to taky svátek je. Především kvůli opravdu málokdy vídaným výhledům do kraje.

Samozřejmě se můžete spolehnout jen na vlastní bystré oči, vybaveni dalekohledem ale pochodíte ještě o mnoho lépe.

Když se zastavíte na kopci a přiložíte přibližovadlo k očím, máte pocit, že tady a právě tady by kraji moc a moc slušela rozhledna.

I tak se ale pokocháte jako nikdy.

Pohled zpět vám ukáže majestátné Bílé Karpaty s jejich nejvyšším bodem Velkou Javořinou. Mírné pootočení pak míří až kamsi k Drahanské vrchovině. To lepší ale teprve přichází.

Jako na dlani máte zlínský vysílač U Majáku, svou část vám nabídnou zlínské Jižní svahy, v dáli se rýsují první kopce vzdálených Jeseníků.

Panorama blízkých Hostýnských vrchů toho nabízí dost a ještě více. Třeba kopuli baziliky na Hostýně, o kus dál v masivu hor rozhlednu Na Kelčském Javorníku.

Nedosti toho, tam jsou zase vidět Beskydy i s jejich králem Radhoštěm, jedete očima ještě více doprava, rozhledna na Vartovně, pak zase další nad Loučkou. 

Bližší partie Vizovických vrchů reprezentuje Komonec a obhlídku kolem dokola můžete skončit třeba na Rýsově.

K tomu nádherně zbarvené podzimní stromy bližších lesních partií...

Ani se vám nebude chtít zpátky a slibujete si, že sem zajdete zase v zimě. I to bude úžasná podívaná.