"Letos je finiš příliš brzo, pamatuji časy, kdy jsme pálili i do dubna, většinou v dobrých letech jsme končili v průběhu března, ale letos už prostě nebudou kvasy a tak pomaličku budeme zavírat. Pořád jsme na tom lépe než jinde, kde končili třeba už před vánočními svátky, co naděláme, mrazy loni nepřály hlavně švestkám, ale i jinému ovoci, musíme to brát realisticky," říká dáma, která právě završuje čtyřicátou sezónu v domečku, odkud prý odcházejí hlavně muži úplně nejspokojenější.

"Je to tak, slivovice je prostě něco, co k nám patří už po generace, znám jen málo domácností, kde nemají oblíbený nápoj. Na zdraví si přiťukneme při rodinných oslavách, zahříváme se třeba po práci v mrazu venku, sem do Březnice k paní Chalupové jezdili léta moji rodiče a řadu let už i já," vypráví v pálenici Petr Vykoukal z nedaleké Salaše.

Jako mnoho jiných chválí nestorku oboru za to, že umí pálenku dokonale připravit, lidé si odsud moc rádi odvážejí výborný výsledný produkt.

"Ale k té krátké sezóně, ví to každý, připomenu," povídá neskutečně vitální třiaosmdesátiletá páleničářka, která zamlada léta pracovala v oděvním průmyslu. "Na vině jsou jarní mrazy, slivovice z trnek letos pálíme tak třicet procent, snad to příště bude zase lepší," těší se.

Letos měla i vzácnou příležitost poslat do kotlů ovoce, které ještě nepálila. "Byly tu vůbec poprvé borůvky a dokonce šípky, to opravdu nepamatuji," směje se paní Stanislava.