Jaké práci jste se dříve věnoval, mělo to něco společného s medicínou?

Původem jsem strojař, vystudoval jsem průmyslovku. Ale posledních patnáct let jsem se věnoval masážím. Se zdravotnictvím jsem se setkal, asi jako každý, z pohledu pacienta. Možná i proto jsem později tíhnul k alternativním technikám, chtěl jsem tělo udržet v relativně dobré kondici. Věřím tomu, že zdravým pohybem se tělo léčí samo, od osmnácti let aktivně sportuji.

A z jakého důvodu jste se přihlásil do kurzu?

Chtěl jsem poznat člověka z jiného, medicínského, ne alternativního pohledu. Zdokonalit své znalosti po této stránce. A sanitářský kurz je dobrý začátek. Vidět nemocnici jinýma očima než pacient. V tomto případě ani tak nejde o finanční stránku, ale spíše o sebevzdělávání. Člověk by měl poznat hodnotu lidského těla.

Kde nyní v nemocnici pracujete?

Mým snem bylo dostat se na operační sály. To se mi splnilo. Nyní jsem sanitářem na operačních sálech. A pokud mám volno, věnuji se dál podnikání.

Co všechno jste se musel na kurzu naučit?

Znalosti pohybového aparátu jsem měl z minula, mnoho dalších informací byly pro mne nové. Rentgeny, patologie, systém práce na odděleních. Poznal jsem nemocnici jako celek.

Jednou z podmínek přijetí do nemocnice bylo úspěšné složení zkoušek. Jak dlouho jste se na ně připravoval a měl jste trému?

Trému jsem neměl. Obavy snad trochu z testů, praktická část byla zajímavá. Pokud má člověk k problematice vztah, vždy něco vymyslí. Takže to nebylo zase tak těžké.

Jak dál vidíte svou profesní budoucnost v nemocnici, uvažujete o dalším sebevzdělávání?

V nemocnici jsem druhý měsíc. Práce na sálech je náročná, na znalosti, manuální dovednosti i na rychlost. Sebevzdělávám se sám a je to přínosem v mojí práci, která je každý den trochu jiná. Ale s dalším studiem už nepočítám.