Tato akce byla nesmírně průkopnická, mnohem silnější však byla její motivace obchodní. Úspěšný zlínský podnikatel totiž potřeboval pro své produkty najít nová odbytiště mimo hospodářskou krizí zmítané země, a zajistit tak práci pro svůj obrovský závod, který v roce 1931 zaměstnával téměř 30 tisíc lidí. Na cestě ho doprovázeli kpt. Neville Stack, známý dálkový rekordman a pilot Baťova velkoletadla, pilot Jindřich Brouček, telegrafista V. Mareš, ředitel exportního oddělení Baťových závodů Siegfried Meisel, část cesty také V. Hoffmann, K. König a K. Langer. „Co nás čeká dosud nevíme, ale víme, že jsme první, kteří konají obchodní cestu letadlem.“ Tato slova napsal Tomáš Baťa v jednom ze svých dopisů z cesty. A cesta to byla vskutku krkolomná, prudké bouře a hustá mlha provázely přelet výpravy nad Alpami, mračna a silný protivítr nad Itálií si dokonce vyžádaly nouzové přistání. Před Libyjským Benghasi vypovídá službu motor, pomocné letadlo, které T. Baťa povolal, uvízlo kvůli poruše na Sicílii a druhé, přepravující náhradní motor, se zřítilo v Alpách. Mimochodem tisk tehdy zneklidnil svět mylnou interpretací tragédie a uvedl, že tato havárie byla osudnou pro Tomáše Baťu.

Ani po konečně zdařilé výměně motoru neměla nebývalá výprava Tomáše Bati vyhráno. Zažili prudké bouře, vánice, v Basře museli čelit moru, kterému tenkrát padlo za oběť na 2000 lidí. Následný let na Šíráz provázely další technické potíže způsobené přeletem hor sahajících do výšky 5000 m n. m. Řídký vzduch a plné obrátky způsobily, že byly svíčky stroje rozpálené natolik, že vynechávaly, a dokonce pálily izolaci. Radiové spojení pak nefungovalo vůbec.  Návrat do Basry byl tak jedinou možností. Bylo proto nutné přehodnotit trasu, nově zvolená cesta ovšem donutila letadlo k průletu písečnou bouří. Dosedlo v Džasku, odtud pak přelétá moře i pevninu se strmými hřebeny velehor, aby konečně přistálo v Karáčí, v Přední Indii, v sídle Indického národního kongresu. Od Kalkaty v té chvíli podnikatele dělilo ještě 3000 km. Fokker zvládl tuto cestu nad očekávání dobře a výprava dosáhla svého cíle v plánovaném čase. Zatímco stroj prochází generální opravou, věnuje se Tomáš Baťa velkoryse obchodním záležitostem, aby posléze pokračoval ve své obdivuhodné misi do 4000 km vzdálené Batávie (dnešní Jakarty). I tento úsek nakonec výprava zdolává. Jeho velkolepá a bez nadsázky hrdinská cesta trvala dva měsíce. Aby získal nové zákazníky a zajistil práci svým zaměstnancům, urazil Tomáš Baťa neskutečných 26 000 km, a podstoupil tak nejdelší obchodní cestu v dějinách. Letadlo s výpravou dosedlo na zlínském letišti 14. února 1932. Respekt a obdiv ten den přišly odvážné expedici vyjádřit tisíce občanů.

Zdroj: Tomáš Baťa o svém letu do Indie