Mimochodem právě moře zlínských padesátiletých ale i starších bude patřit k jejím "výpěstkům".

To proto, že paní Anička čtyřicet let pracovala s malými dětmi, jednak v jeslích a potom pro změnu v mateřské škole coby její ředitelka u známého Kolektivního domu v centru města.

"Můžu s odstupem času říct, že mne děti doslova nabíjely, ve školce jsem i spávala," vypráví mimořádně čilá, aktivní a vitální paní. 

"Už se nemůžu dočkat, až se ještě trošku více oteplí voda v otrokovickém jezeře, tam jezdím ze Zlína každé ráno, plavání v chladné a pak stále teplejší vodě, to je moje," svěřuje se s tím, že nezahálela ani v zimě.

"Určitě ne, každý den si vyjedu na konečnou některého ze spojů zlínské MHD. A protože máme fakt nádherné okolí, tak denně našlapu po svých pěkných pár kilometrů, když se vracím domů. Když to umožňují sněhové podmínky, beru si i běžky, to je samozřejmé," směje se Anička.

Pro každého má dobrou radu. "Jestli nechcete zakrnět, pak se na svět denně usmějte, hýbejte se a dívejte se kolem sebe na pozitivní věci a lidi. Řeči o stáří a chorobách hažte za hlavu a užijte si každý den," dává návod na to, jak zůstat jako ona sama v dokonalé psychické i fyzické kondici i tehdy, když se ohlásí pro mnohé stěží uchopitelná devadesátka.

Jen na okraj. V klidu vám okomentuje dění na politické scéně, prozradí, kdo vede hokejovou nebo fotbalovou ligu a když vzpomíná, pak třeba na to, jak hrávala korespondenční šach, anebo se jednu dobu věnovala parašutismu. 

Tahle paní nemůže nikdy zestárnout.

Fotogalerie