Obřad začal o půl třetí odpoledne a trval šest hodin. Zahájily ho projevy v továrním areálu, smuteční průvod pak prošel za zvuku sirén mezi továrnami. Vdova Marie a syn Tomáš Baťa, tehdy sedmnáctiletý, kráčeli za rakví následovaní ostatními příbuznými a ostatními účastníky pohřbu k radnici a kostelu, kde zazněly další smuteční proslovy. Poté vedla poslední cesta Tomáše Bati na Lesní hřbitov, jehož vznik inicioval osobně o dva roky dříve a byl zde teprve druhým pochovaným.

Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr Tomáše a jeho nástupce ve firmě, pronesl během rozloučení smuteční řeč, v níž mimo jiné zazněla tato slova:

„Spolupracovníci! Padl… Nejlepší z nás padl, oběť naší práce. Naše velká pracovní rodina ztratila svého zakladatele, budovatele a vůdce. Tělu svého vůdce vzdáváme dnes poslední poctu. Jeho duch však zůstává mezi námi, uprostřed jeho a našeho díla, protože ten duch žije v nás: duch jeho práce, jeho nadšeni, jeho obětavost a píle zůstane nám pro věky příkladem. Pracujeme společně na velkém díle. Toto dílo nám odkázal zesnulý Tomáš Baťa ve své závěti…“

Fotogalerie