Na Karla Gotta v těchto dnech více než kdy jindy myslí třeba cukrářka Emílie Majcová ze Zlína.

"Poslouchám teď hodně jeho písničky, je mi tak nějak podzimně, ale všechno prostě musíme brát, jak přichází a odchází. Na Gotta vzpomínám jenom v dobrém, je to už moře let, co jsem se s ním potkala společně s rodiči v hotelu Moskva. Byl úžasný, vstřícný, napsal mi dokonce osobní věnování, byla to pro mne, tehdy slečnu, báječná chvíle," vybavuje si paní Emílie.

"Já jsem Karla potkala v životě dvakrát. Někdy v roce 1971 nakládal do taxíku dva kufry, měl den po úspěšném vystoupení. Já byla tehdy slečna v kožíšku a na podpatcích, snad deset vteřin jsme se na sebe dívali, usmívali se a nic neříkali, to mi z paměti nevymizí, vrací se do minulosti Anna Skládalová, mnohonásobná mistryně republiky v judu a dodnes úspěšná trenérka.

Další setkání se uskutečnilo v roce 2015. "Měl koncert na zimním stadionu, taktak jsem po návratu ze zahraničí stihla druhou část. Úžasné bylo, že jsme se na sebe zase beze slov podívali a usmáli. Pak mi ještě podepsal dlouhohrající desku Vánoce ve zlaté Praze, která vyšla už v roce 1969. Věřte nebo ne, nidky jsem ji jako další, které mám doma, nedala na gramofon, vždycky jsem desky brala jako nádhernou relikvii s mým oblíbencem," vypráví Anna.

Gott se loučí s tímto světem, stejně jako před čtyřmi lety jeho přítel Pierre Brice, francouzský herec a představitel Vinnetua.

"Pro Karla mám jeho oblíbené věnečky, pro Vinnetoua pochopitelně indiány," dodává paní Emílie s tím, že bude v pátek i v sobotu myslet nejen na našeho nejslavnějšího zpěváka.

Fotogalerie